Sběratel Hektor

Recenze čtenářů

Celkově je „Sběratel Hektor“ dětská kniha, která kombinuje rozmarný příběh o chlapcově posedlosti sbíráním zvláštních předmětů s živými ilustracemi. Mnoho recenzí chválí knihu za její nápaditost a humor, což z ní činí oblíbenou volbu pro čtení před spaním. Některé kritiky však zmiňují, že by psaní mohlo být vybroušenější a rozvržení příběhu občas nepůsobí uceleně.

Poutavý a zábavný příběh, vtipný a pro děti srozumitelný, výborné ilustrace, vhodné pro podporu lásky ke čtení, dobře přijímané dětmi, podporuje kreativitu, rýmovaný text dodává kouzlo.

Písmo místy postrádá vybroušenost, místy nucený jazyk, ilustrace někdy působí odtrženě od textu, prospěla by větší stručnost, rozvržení může ovlivnit zážitek ze čtení.

(na základě 12 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Hector the Collector

Obsah knihy:

Tento příběh je navržen a napsán Peterem Collierem pro čtenáře i posluchače. Děti budou po rodičích požadovat, aby jim příběh, který je zaujal, neustále znovu četli.

Je-li příběh psán volným veršem, je radost ho číst i poslouchat. Čtenář se při čtení tohoto příběhu cítí naplněn a při vyprávění začne přehánět tón, skloňování a náladu. Ilustrace Šimona Redekopa jsou rozšiřujícím vizuálním prvkem, nezbytným pro jasné pochopení příběhu.

Bez nápaditých, detailních a souvisejících ilustrací není celá škála možného humoru příběhu úplná.

Tento příběh představuje několik koncepčních prvků, které motivují ke čtení a sráží pozitivní rozvoj dětského čtenářství. Pokud je vystavěn ve volném verši ve formě rýmu, při společném čtení si děti rychle začnou uchovávat části příběhu.

Jakmile dítě začne číst samostatně, fungují takové příběhy jako šablony pomáhající paměti, které začínajícího čtenáře provedou jeho prvními čtenářskými výběry. Čtenářské úspěchy dítěte podnítí další aktivity zaměřené na porozumění a pomohou nastartovat čtenářské dovednosti, které mladého čtenáře výrazně motivují. Pro dospělého čtenáře jsou takové příběhy vždy lahůdkou.

Chápu nutnost zahrnout do aktivit spojených s vyprávěním příběhů i čtenářovy zájmy a potřeby. Délka mých příběhů se pohybuje v rozmezí 10 až 15 minut a slouží jako krátká přestávka nebo aktivita před spaním. Vyhnul jsem se vymýšlení nových podstatných a přídavných jmen pro účely rýmu, protože chápu, že učitelé tuto činnost neocení.

Zjistil jsem, že když děti identifikuji celým jménem jako postavy příběhu, dodává jim to pocit identity a reálnosti. Děti akceptují různorodost lidí, což zase otevírá představivost k přijímání neomezených fiktivních situací a možností.