Hodnocení:
Recenze hry „Pygmalion“ vyzdvihují její kouzlo a význam a staví ji do kontrastu s romantičtější filmovou adaptací „My Fair Lady“. Čtenáři oceňují společenský komentář a hloubku postav, ale upozorňují na nesrovnalosti v různých vydáních. Postava Elizy vyvolává diskuse, někteří ji považují za silnou, jiní za frustrující. Původní text obsahuje významné postřehy, které se od muzikálu liší, což vede ke smíšeným pocitům z postav a jejich vývoje.
Klady:⬤ Přináší hluboký společenský komentář k tématu třídy a identity.
⬤ Jazyk a styl psaní jsou oceňovány pro svůj sarkasmus a chytrost.
⬤ V některých vydáních obsahuje historický kontext a další informace.
⬤ Krátká a snadno čitelná, protože se jedná o divadelní hru.
⬤ Ve srovnání s „My Fair Lady“ nabízí jiný, realističtější konec.
⬤ Některá vydání jsou kritizována za chybějící scény a špatné zpracování.
⬤ Postavy se mohou zdát nesympatické nebo je těžké se s nimi sžít.
⬤ Dialogy mohou v některých interpretacích působit rozptýleně nebo ploše.
⬤ Rozdílné názory na ztvárnění Elizy; někteří ji považují za otravnou nebo pasivní.
⬤ Obtíže s pochopením Elizina původního dialektu.
(na základě 413 hodnocení čtenářů)
„Pygmalion je považován za jedno z nejlepších děl George Bernarda Shawa.
Je to příběh o tom, jak arogantní profesor fonetiky Henry Higgins učí pokornou květinářku Elizu Doolittlovou, aby ztratila svůj cockneyský přízvuk a mluvila jako dáma. „Pygmalion“ je vtipná komediální hra, která zkoumá umělost společenských třídních rozdílů a ukazuje, že k tomu, aby se člověk stal dámou, nestačí jen mluvit jako dáma.
© Book1 Group - všechna práva vyhrazena.
Obsah těchto stránek nesmí být kopírován ani použit, a to ani částečně ani úplně, bez písemného svolení vlastníka.
Poslední úprava: 2024.11.08 20:25 (GMT)