Pojednání o předurčení svatých

Původní název:

A Treatise on the Predestination of the Saints

Obsah knihy:

V něm je pravda o předurčení a milosti hájena proti polopelagionům, tedy lidem, kteří se v žádném případě zcela nevzdalují od pelagiánské hereze, neboť tvrdí, že počátek spasení a víry je v nás samých.

A tak se na základě této předchozí zásluhy jakoby dosahuje ostatních dobrých Božích darů. Augustin ukazuje, že nejen vzrůst, ale i samotný počátek víry je v Božím daru. V této věci se nezříká toho, že kdysi smýšlel jinak a že se v některých drobných dílech, napsaných před jeho biskupstvím, mýlil, jako v onom výkladu, který mu vytýkají, o větách z listu Římanům. Poukazuje však na to, že byl později přesvědčen především tímto svědectvím: "Ale co máš, co jsi nepřijal? ", které, jak dokazuje, je třeba brát jako svědectví týkající se také samotné víry. Říká, že víru je třeba počítat mezi ostatní skutky, což apoštol popírá, když předjímá Boží milost, když říká: "ne ze skutků. " Prohlašuje, že zatvrzelost srdce je odňata milostí a že ke Kristu přicházejí všichni, které Otec naučil přicházet.

Ale že ty, které učí, učí v milosti, zatímco ty, které neučí, neučí v soudu.