O křesťanském učení

Recenze čtenářů

Recenze vyzdvihují hodnotu Augustinova spisu O křesťanské nauce jako významného teologického díla se silným vlivem na křesťanské myšlení a interpretaci. Překlad D. W. Robertsona je chválen za věrnost latinskému originálu a plynulý styl v angličtině. V souvislosti s audioformou, která je zároveň „nezkrácená“ a „upravená“, však panují určité nejasnosti, což vyvolává u čtenářů smíšené pocity.

⬤ Věrný a plynulý překlad umocňuje akademický i osobní zážitek z četby.
⬤ Augustinovy postřehy a učení jsou stále aktuální a hluboké pro pochopení křesťanské teologie.
⬤ Audiokniha, kterou čte Simon Vance, je srozumitelná a poutavá.
⬤ Poskytuje vodítko pro výklad bible a zpřístupňuje Augustinovy myšlenky.
⬤ Kniha je stručná, ale informativní a má praktické využití pro moderní čtenáře.

⬤ Určité nejasnosti vyvolává označení překladu jako „nezkrácený“ a „upravený“.
⬤ Popis díla jako nástroje reformace může zkreslovat Augustinovo zamýšlené poselství.
⬤ Některým čtenářům může připadat méně poutavé ve srovnání s Augustinovými dřívějšími díly, jako jsou „Vyznání“.
⬤ Akademický styl se nemusí líbit příležitostným čtenářům, kteří hledají oddechovou četbu.

(na základě 21 hodnocení čtenářů)

Původní název:

On Christian Doctrine

Obsah knihy:

Čtyři knihy svatého Augustina O křesťanské nauce (De Doctrina Christiana, iv libri) jsou kompendiem exegetické teologie, která má čtenáře vést k pochopení a výkladu Písma svatého podle analogie víry. První tři knihy byly napsány a. d. 397.

Čtvrtý byl přidán 426. Hovoří o něm ve svých Odvoláních, II. díl, kap. 4, takto: "Když jsem zjistil, že knihy o křesťanské nauce nejsou dokončeny, považoval jsem za lepší je dokončit, než přejdu k revizi dalších. Proto jsem dokončil třetí knihu, která byla napsána až k místu, kde je citát z evangelia o ženě, která vzala kvas a ukryla ho ve třech mírách mouky, až byl celý zkvašený. Přidal jsem také poslední knihu a celé dílo jsem dokončil ve čtyřech knihách v roce 426): první tři poskytují pomůcky k výkladu Písma, poslední dává návod, jakým způsobem máme výklad podávat. Ve druhé knize jsem se dopustil omylu, pokud jde o autorství knihy, která se běžně nazývá Moudrost Šalamounova. Od té doby jsem se totiž dozvěděl, že není prokázáno, jak jsem tvrdil, že Ježíš, syn Sirachovcův, který napsal knihu Kazatel, napsal také tuto knihu; naopak jsem zjistil, že je zcela pravděpodobné, že autorem této knihy nebyl. Když jsem opět řekl: 'Autorita Starého zákona je obsažena v mezích těchto čtyřiačtyřiceti knih,' použil jsem výraz "Starý zákon" v souladu s církevním zvykem. Zdá se však, že apoštol omezuje použití názvu 'Starý zákon' na zákon, který byl dán na hoře Sinaj. A v tom, co jsem řekl ohledně sv.

Ambrož díky svým znalostem chronologie vyřešil velkou obtíž, když ukázal, že Platón a Jeremiáš byli současníci, zradila mě paměť. Co tento velký biskup k tomuto tématu skutečně řekl, se lze dočíst v knize, kterou napsal, 'O svátostech neboli filosofii'.".