Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha Minae Mizumury „Pád jazyka ve věku angličtiny“ pojednává o úpadku japonštiny jako literární formy od roku 1945 a zkoumá vliv angličtiny jako dominantního světového jazyka. Kniha předkládá přesvědčivé argumenty o vztahu mezi místními, národními a univerzálními jazyky a provokuje k zamyšlení nad postavením nezápadních jazyků a kultur. Zatímco mnozí čtenáři považují knihu za poučnou a doporučují ji pro její postřehy, jiní kritizují její poněkud nacionalistický sklon a robustnost argumentů.
Klady:⬤ Přináší podnětné myšlenky o jazyce a jeho vývoji ve vztahu k angličtině.
⬤ Zapojuje čtenáře osobními zkušenostmi a úvahami o jazykových otázkách.
⬤ Dobře napsaná a přeložená kniha, která zpřístupňuje složitá témata.
⬤ Vřele doporučujeme zájemcům o jazyk, kulturu a literaturu.
⬤ Podněcuje diskusi o důsledcích dominance angličtiny na ostatní jazyky.
Zápory:⬤ Někteří čtenáři považují argumenty za méně pádné, než očekávali, což místy vede k nudě.
⬤ Kritika vnímané nacionalistické agendy, včetně tvrzení, že autor propaguje vyprávění o oběti, pokud jde o úpadek japonského jazyka.
⬤ Několik čtenářů se domnívá, že autorka nemá dostatek důkazů na podporu svých domněnek.
⬤ Kniha může být pro někoho sporná, protože pojednává o citlivých historických a kulturních otázkách spojených s dynamikou jazyka.
(na základě 13 hodnocení čtenářů)
Původní název:
The Fall of Language in the Age of English
Obsah knihy:
Kniha The Fall of Language in the Age of English (Pád jazyka ve věku angličtiny), která získala ocenění Kobayashi Hideo Award, odhaluje boj o udržení lesku vlastního jazyka v období nadvlády angličtiny. Minae Mizumura se narodila v Tokiu, ale vyrostla a získala vzdělání ve Spojených státech, a uznává hodnotu univerzálního jazyka v honbě za poznáním, ale zároveň přijímá různé způsoby porozumění, které nabízí více jazyků. Varuje před ztrátou této vzácné rozmanitosti.
Mizumura ukazuje, že univerzální jazyky vždy hrály klíčovou roli v rozvoji lidských společností, ale v globalizovaném světě internetu se angličtina rychle stává jediným společným jazykem lidstva. Tento proces je nezastavitelný a snaha o úplnou jazykovou rovnost je iluzorní - a přesto lze určité druhy znalostí získat pouze prostřednictvím písemností v konkrétních jazycích.
Mizumura tyto spisy nazývá „texty“ a jejich konečnou podobu „literaturou“. Pouze prostřednictvím literatury, a co je podstatnější, prostřednictvím rozmanitých jazyků, které dávají vzniknout různým literaturám, můžeme pěstovat a obohacovat lidstvo. Začleněním vlastních zkušeností spisovatelky a milovnice jazyka a zasazením paralelní historie japonštiny nabízí Mizumura důvěrný pohled na fenomén individuálního a národního vyjadřování.
