O lidské přirozenosti

Původní název:

On Human Nature

Obsah knihy:

Arthur Schopenhauer, Kantův žák a významný činitel při formování Nietzscheho myšlení, vycházel z toho, že veškeré poznání vychází z naší zkušenosti se světem, ale že naše zkušenost je nutně subjektivní a formovaná naším vlastním intelektem a předsudky: skutečnost je tedy jen prodloužením naší vlastní vůle.

V tomto eseji, který přeložil THOMAS BAILEY SAUNDERS (1860-1928) a který poprvé vyšel anglicky v 90. letech 19.

století, Schopenhauer nabízí svůj pohled na lidskou přirozenost... a to pohled pesimistický, neboť Schopenhauer viděl život buddhistickou optikou, kdy touha vede k utrpení a jedinou cestou k dočasné úlevě je vzdání se touhy. Filozof zde zkoumá lidské instituce, jako je vláda, lidské ideály, jako je svobodná vůle, a lidské chápání charakteru a morálky, a nachází v nich fatalistický impuls, který vede kulturu od krajních poloh despotismu k anarchii, přičemž se na této cestě jen málo zastavuje.

Pro studenty filosofie a intelektualismu 19. století je to fascinující čtení.