Nejdelší cesta

Recenze čtenářů

Podle uživatelských recenzí je „Nejdelší cesta“ od E. M. Forstera dobře napsaná, ale čtenářský požitek z ní je různý. Příběh je složitý a nutí k zamyšlení, zkoumá hluboká témata osobního selhání a filozofických debat. Mnozí čtenáři jej však ve srovnání s jinými Forsterovými romány považují za méně poutavý a kritizují jeho spletitý děj a nesympatické postavy. Problémy s formátováním v některých vydáních, zejména pro Kindle, výrazně snižovaly zážitek z četby.

Dobře napsaný, podnětný, komplexní příběh, pronikavé téma osobního selhání a sebepoznání. Forsterův styl některé čtenáře zaujme.

Méně napínavé než jiná Forsterova díla, spletité a obtížně sledovatelné, postavy jsou často nesympatické. Problémy s formátováním v některých vydáních činí text nečitelným.

(na základě 38 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Longest Journey

Obsah knihy:

Nejdelší cesta je bildungsromán E. M. Forstera, který poprvé vyšel v roce 1907. Je to druhý z Forsterových šesti vydaných románů, následuje po románu Kam se andělé bojí vkročit (1905) a předchází románům Pokoj s vyhlídkou (1908) a Howards End (1910). Byl to Forsterův nejoblíbenější z jeho vlastních románů.

Volnou zápletku si Forster načrtl v červenci 1904 po setkání s pastevcem na procházce ve Wiltshiru. První polovinu roku 1906 strávil prací na románu. Po návratu ze zahraničí do Weybridge v říjnu 1906 Forster pracoval na jeho dokončení.

Kritika považuje Nejdelší cestu za nejpolarizovanější Forsterův román. Román byl dobře hodnocen, ale při svém prvním vydání měl neuspokojivé prodeje; ve srovnání s Forsterovými pozdějšími romány je nejčastěji považován za méně významné dílo. Ještě za Forsterova života však došlo k přehodnocení kvality románu, literární kritik Lionel Trilling jej označil za "... možná nejbrilantnější, nejdramatičtější a nejvášnivější z jeho děl". Podle Margaret Drabbleové Forsterovy fanoušky mate jak struktura, tak nezvykle vysoký počet úmrtí, k nimž dochází v pozdější fázi knihy. Gilbert Adair napsal, že největší slabinou pro čtenáře je jeho "neúprosná intelektuálnost, sublimace, ba přímo potlačení významu erotiky v lidských vztazích" a "... ne vždy záměrná prudérnost jeho postav", která podle něj představuje dojemnou kvalitu. (wikipedia.org)