My

Recenze čtenářů

Román Jevgenije Zamjatina „My“ představuje dystopickou budoucnost, kde je individualita potlačována totalitním režimem známým jako Jeden stát. Příběh vyprávěný matematikem a inženýrem D-503 se točí kolem jeho vnitřního boje, když se setkává s I-330, rebelem, který v něm rozněcuje pocity, jež byl naučen potlačovat. Román slouží jako varovný příběh o nebezpečí konformity a ztrátě svobodné vůle a dotýká se témat, která rezonují současnou společností, přestože byl napsán na počátku sovětské éry.

⬤ Přelomový jako jeden z prvních dystopických románů, který ovlivnil pozdější díla jako „1984“ a „Brave New World“.
⬤ Bohaté téma zkoumající konflikt mezi individualitou a totalitou.
⬤ Živý obraz ovládané společnosti, který vytváří mrazivou atmosféru.
⬤ Složité postavy s mnohorozměrným bojem.
⬤ Čtenáře emocionálně i intelektuálně zaujme zkoumáním svobody, představivosti a lidských instinktů.

⬤ Někteří čtenáři si všímají nedostatečné srozumitelnosti vyprávění a příběhu, což vede ke zmatkům.
⬤ Problémy s překladem v některých vydáních mohou snižovat čtenářský zážitek.
⬤ Postavy mohou působit jednostranně nebo stereotypně, zejména pokud jde o pohlaví.
⬤ Tempo může být nevyrovnané, s pomalým rozjezdem, který může některé čtenáře odradit.
⬤ Některé prvky založené na popisu mohou působit zastarale nebo obtížně představitelně.

(na základě 552 hodnocení čtenářů)

Původní název:

We

Obsah knihy:

My je dystopický román ruského spisovatele Jevgenije Zamjatina z let 1920-1921. Poprvé vyšel v anglickém překladu Gregoryho Zilboorga v roce 1924 v nakladatelství E. P. Dutton v New Yorku, původní ruský text byl poprvé publikován v roce 1952. Román popisuje svět harmonie a konformity uvnitř jednotného totalitního státu. Ovlivnil vznik dystopie jako literárního žánru. George Orwell tvrdil, že román Aldouse Huxleyho Brave New World z roku 1931 musí být částečně odvozen z románu My, Huxley to však popřel.

My se odehrává v budoucnosti. D-503, inženýr vesmírných lodí, žije v Jednom státě, městském státě postaveném téměř výhradně ze skla, což napomáhá masovému dohledu. Struktura státu je podobná panoptiku a život je vědecky řízen po vzoru F. W. Taylora. Lidé pochodují ve vzájemném souladu a jsou uniformováni. O lidech se nedá mluvit jinak než podle přidělených čísel. Společnost je řízena striktně logikou nebo rozumem jako základním zdůvodněním zákonů nebo konstrukce společnosti. Chování jednotlivce je založeno na logice prostřednictvím vzorců a rovnic, které vytyčil Jednotný stát.

Německá televizní stanice ZDF adaptovala román pro televizní film v roce 1982 pod německým názvem Wir (česky My).

Román byl také adaptován francouzským režisérem Alainem Bourretem do podoby krátkého filmu Skleněná pevnost (2016). Skleněná pevnost je experimentální film, který využívá techniku tzv. statického filmu a je natočen v černobílém provedení, což pomáhá podpořit ponurou atmosféru dystopické společnosti příběhu. Film je technicky podobný snímku La Jete (1962) režiséra Chrise Markera a svým "náboženským zjevem studnaře" poněkud odkazuje na THX 1138 (1971) George Lucase. Podle filmové kritičky Isabelle Arnaudové má Skleněná pevnost zvláštní atmosféru podtrhující příběh zmařené lásky, na který se bude dlouho vzpomínat.

Ruská filmová adaptace v režii Hamleta Dulyana a s Jegorem Koreškovem v hlavní roli je od května 2021 v postprodukci a její premiéra se předpokládá někdy na podzim. (wikipedia.org)