Malé sicilské romány (Novelle Rusticane)

Recenze čtenářů

Kniha Giovanniho Vergy „Malé sicilské romány“ je sbírkou povídek zachycujících život sicilských rolníků v historickém kontextu. Mnoho čtenářů si oblíbilo emocionální hloubku a kulturní vhled, který je v příbězích obsažen, a zdůraznilo jejich nostalgickou hodnotu a vztah k sicilskému dědictví. Někteří však považovali styl psaní za hrubě přeložený a některé povídky za znepokojivé, zejména ty, které se týkaly týrání zvířat.

⬤ Evokující zobrazení sicilského rolnického života a kultury.
⬤ Emotivní a podnětné vyprávění.
⬤ Nabízí kulturní poznatky cenné pro ty, kdo mají sicilský původ.
⬤ Bohaté na detaily a živé popisy života na sicilském venkově.
⬤ Mnohé příběhy jsou poutavé a dají se přečíst rychle.

⬤ Někteří čtenáři si všimli, že písmo je hrubě přeložené nebo napsané.
⬤ Několik příběhů, zejména ty, které zobrazují týrání zvířat, považovali za znepokojivé a kontraproduktivní.
⬤ Některé postavy v příbězích nejsou dobře rozlišeny, což je činí matoucími.
⬤ Překlad se vzhledem ke svému stáří a stylu nemusí líbit všem čtenářům.

(na základě 19 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Little Novels of Sicily (Novelle Rusticane)

Obsah knihy:

Giovanni Carmelo Verga (2. září 1840 - 27. ledna 1922) byl sicilský realistický spisovatel (verista), známý především svými obrazy života na rodné Sicílii, zejména povídkou (a později divadelní hrou) Cavalleria rusticana a románem I Malavoglia (Dům u medovníku).

Verga se narodil jako první syn Giovanniho Battisty Catalana Vergy a Cateriny Di Mauro v zámožné rodině v sicilské Catanii. Psát začal již v mládí, kdy vytvořil z velké části nevydaný, ale v současnosti poměrně slavný historický román Amore e Patria (Láska a vlast); poté, ačkoli nominálně studoval práva na univerzitě v Katánii, použil peníze, které mu dal otec, na vydání svých I carbonari della montagna (Karbonáři z hor) v letech 1861 a 1862. Následovala kniha Sulle lagune (O lagunách) z roku 1863.

V roce 1872 se přestěhoval do Milána, kde rozvinul svůj nový přístup, pro nějž je charakteristické využití dialogu k rozvíjení charakteru postavy, což vyústilo v jeho nejvýznamnější díla. V roce 1880 vyšla jeho povídková sbírka Vita dei campi (Život na polích), obsahující povídky "Fantasticheria" ("Snění"), "La lupa" ("Vlčice"), "Jeli il pastore" ("Pastýř Jeli"), "Pentolaccia" ("Hračka") a Rosso Malpelo, z nichž většina pojednává o sicilském venkově. Patřila sem také "Cavalleria rusticana" ("Rytířská selanka"), kterou upravil pro divadlo a která se později stala základem pro několik operních libret včetně Mascagniho Cavalleria rusticana a Gastaldonovy Mala Pasqua. Vergova povídka "Malárie" byla jedním z prvních literárních vyobrazení nemoci malárie.

Poté se pustil do plánované série pěti románů, ale dokončil pouze dva, I Malavoglia a Mastro-don Gesualdo (1889), z nichž druhý byl posledním velkým dílem jeho literární kariéry. Oba jsou všeobecně uznávány jako mistrovská díla.

V roce 1894 se Verga vrátil do Katánie, do domu, v němž žil jako dítě. V roce 1920 byl jmenován doživotním senátorem království (Senatore del Regno) (ad vitam). V roce 1922 zemřel na mozkovou trombózu. (wikipedia.org)