Kůra

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 8 hlasů.

Původní název:

Bark

Obsah knihy:

Jímavé reflexe známého francouzského myslitele o jeho návštěvě Osvětimi-Březinky ve slovech a fotografiích.

Georges Didi-Huberman při návštěvě Osvětimi-Březinky trhá tři kusy kůry z bříz na okraji areálu. Při pohledu na tyto kousky po návratu domů je vnímá jako dopisy, povodeň, cestu, čas, paměť, tělo. Kůra slouží jako odrazový můstek k Didi-Hubermanovým meditacím o jeho návštěvě, zaznamenaným v této úsporné, poetické a silné knize. Kůra je osobní výpovědí, která se neopírá o teoretický aparát vědecké práce, ale o Didi-Hubermanovu vlastní historii, paměť a poznání.

Text vychází z řady úvah, které jsou doplněny fotografiemi Didi-Hubermanové z návštěvy. Fotografie nemají být uměním - Didi-Huberman přiznává, že "vyfotografoval prakticky všechno, aniž by se díval" -, ale přesto se k němu přibližují. Didi-Huberman vypráví, že jeho prarodiče zemřeli v Osvětimi, ale jeho vyprávění je spíše univerzální než biografické. Při procházce z místa na místo si všímá, že v němčině se břízy řeknou birken; Birkenau označuje louku, kde břízy rostou. Didi-Huberman vidí a fotografuje "zrekonstruovanou" popravčí zeď; podlahy krematoria, zapomenuté svědky zabíjení; a břízy, krásné, ale také připomínající vězeňské mříže. Pořizuje si vlastní fotografie a myslí na slavné snímky, které v roce 1944 pořídil člen Sonderkommanda, jedinou fotografickou dokumentaci tábora,než ji Němci zničili v naději, že skryjí důkazy svých zločinů. Didi-Huberman si všimne "bizarního rozmnožení bílých květin přesně na místě kremačních jam". Mrtví nejsou zesnulí.