Konfrontace obrazů: Zpochybňování konců jistých dějin umění

Recenze čtenářů

Kniha se setkala s pozitivními ohlasy, zejména od osob s uměleckým vzděláním, které vyzdvihují její zasvěcený obsah a význam v oblasti dějin umění. Někteří čtenáři však považovali prózu za příliš subtilní a fyzický výtisk by mohl být kvalitnější.

⬤ Skutečně zasvěcený pohled na dějiny umění
⬤ důležité a poučné myšlenky
⬤ poskytuje změněnou perspektivu zájemcům o obrazy.

⬤ Próza může být pro některé čtenáře příliš jemná
⬤ problémy s fyzickou kvalitou tisku a vazby
⬤ upřednostnění pevné vazby kvůli obavám z opotřebení.

(na základě 2 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Confronting Images: Questioning the Ends of a Certain History of Art

Obsah knihy:

Když se v roce 1990 objevilo francouzské vydání knihy Konfrontace obrazů, získalo si okamžitý ohlas díky dalekosáhlým argumentům o struktuře obrazů a dějinách, které jim připisují učenci a kritici pracující v tradici Vasariho a Panofského.

Podle Didi-Hubermanové má vizuální reprezentace „spodní stránku“, v níž zdánlivě srozumitelné formy ztrácejí svou jasnost a vzpírají se racionálnímu pochopení. Historikové umění, jak dále tvrdí, se touto spodní stránkou, kde obrazy skrývají limity a rozpory, nezabývají, protože jejich disciplína vychází z předpokladu, že vizuální reprezentace je tvořena čitelnými znaky a podléhá racionálnímu vědeckému poznání ztělesněnému ve „vědě o ikonologii“.

Aby se z této slepé uličky Didi-Hubermanová dostala, navrhuje historikům umění, aby se obrátili k Freudově koncepci „snového díla“, ne však kvůli kódu interpretace, ale aby začali o reprezentaci uvažovat jako o pohyblivém procesu, který často zahrnuje substituci a rozpor. Kniha Konfrontace obrazů rovněž nabízí brilantní, historicky podložené čtení obrazů od Turínského plátna po Vermeerova Šněrovače.