Kritika čistého rozumu

Recenze čtenářů

V recenzích na „Kritiku čistého rozumu“ Immanuela Kanta se mísí obdiv k hlubokým filozofickým poznatkům díla a frustrace z jeho hutného a složitého stylu psaní. Mnozí recenzenti zdůrazňují nutnost předchozí znalosti filozofických pojmů, aby bylo možné plně docenit Kantovy argumenty. Ačkoli je dílo považováno za základní text filozofie, čtenáři často shledávají jeho orientaci náročnou a někdy zdlouhavou.

⬤ Hluboké a vlivné filozofické postřehy.
⬤ Poskytuje základní znalosti pro moderní filozofii.
⬤ Vynikající překlad a úvod v některých vydáních.
⬤ Řeší významné metafyzické otázky.
⬤ Odměňuje pečlivou a trpělivou četbu.

⬤ Obtížný a hutný styl psaní, často vyžadující předchozí filosofické znalosti.
⬤ Některá vydání jsou špatně formátovaná, chybí například obsah.
⬤ Může být zdlouhavé a matoucí, zejména pro začátečníky.
⬤ Nevhodné pro příležitostné čtenáře bez filosofických znalostí.

(na základě 175 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Critique of Pure Reason

Obsah knihy:

Kant navazuje na dílo empirických filozofů, jako byli John Locke a David Hume, a racionalistů, jako byli Gottfried Wilhelm Leibniz a Christian Wolff. Vysvětluje nové myšlenky o povaze prostoru a času a snaží se najít řešení Humovy skepse ohledně lidského poznání vztahu příčiny a následku a Descartovy skepse ohledně poznání vnějšího světa. Argumentuje přitom transcendentálním idealismem předmětů (jakožto jevů) a jejich podobou. Kant považuje první z nich "za pouhá zobrazení, a nikoli za věci samy o sobě", a druhé za "pouze smyslové formy naší intuice, nikoli však určení daná pro sebe nebo podmínky předmětů jako věcí samých". Tím je dána možnost apriorního poznání, neboť předměty jako jevy "musí odpovídat našemu poznání ..., které má o předmětech něco stanovit dříve, než jsou nám dány". Poznání nezávislé na zkušenosti nazývá Kant poznáním "apriorním", zatímco poznání získané prostřednictvím zkušenosti označuje jako "aposteriorní".

Podle Kanta poskytují apriorní intuice a pojmy určité apriorní poznání, které je zároveň rámcem pro poznání a posteriori. Kant se také domníval, že kauzalita je pojmový organizační princip vnucený přírodě, i když příroda chápaná jako souhrn jevů, které lze syntetizovat podle apriorních pojmů.

Jinými slovy, prostor a čas jsou formou vnímání a kauzalita je formou poznání. Jak prostor a čas, tak pojmové principy a procesy předem strukturují zkušenost.

Věci, jak jsou "samy o sobě" - věc sama o sobě neboli das Ding an sich - jsou nepoznatelné. Aby se něco mohlo stát předmětem poznání, musí to být zakoušeno a zkušenost je strukturována myslí - jak prostor, tak čas jsou formami intuice (německy Anschauung.

Pro Kanta je intuice procesem vnímání nebo aktem, kdy má člověk vjem).