Kniha o duchách

Recenze čtenářů

Kniha „Kniha duchů“ od Allana Kardeca je podnětný duchovní text, který pozitivně ovlivnil mnoho čtenářů a který nabízí vhled do života, smrti a duchovnosti. Pro některé čtenáře je však náročná na pochopení a zpochybňují její platnost.

Mnozí čtenáři po přečtení knihy zažili hluboké osobní změny a vhledy a uvádějí, že kniha je přehledná, podnětná a nabízí informace o spiritualitě a přírodních zákonech, které otevírají oči. Je považována za povinnou četbu pro ty, kdo se zajímají o spiritismus a spiritualitu.

Několik čtenářů považuje knihu za obtížně srozumitelnou, se složitým jazykem a opakujícími se vysvětleními. Někteří jsou zklamáni nedostatkem přímých otázek a považují ji za ztrátu času a peněz. Objevují se také obavy o její platnost a relevantnost některých zastaralých tvrzení.

(na základě 15 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Spirits Book

Obsah knihy:

"Kniha duchů" (1857), kterou napsal Allan Kardec, je všeobecně považována za nejvýznamnější dílo spiritistického kánonu. Je to první ze série pěti knih, které Kardec napsal a které jsou souhrnně známé jako "Spiritistická kodifikace". Ačkoli další čtyři knihy: "Kniha média", "Evangelium podle spiritismu", "Nebe a peklo" a "Genesis podle spiritismu" mají pro spiritistické hnutí velký význam, je to právě "Kniha duchů", která stanoví doktrínu tohoto systému víry. Spiritistické hnutí založil Allen Kardec, a přestože jeho kořeny vycházejí ze spiritismu, existují rozdíly ve víře. Nejdůležitějším z těchto rozdílů je víra spiritistů v reinkarnaci. Ačkoli někteří spiritisté v reinkarnaci věří a někteří ne, všichni spiritisté ji považují za základní pravdu své ideologie. V 50. letech 19. století Kardec při zkoumání posmrtného života komunikoval v s ancích se souborem duchů nazvaným "Duch pravdy", kteří diskutovali o mnoha důležitých tématech, jako je život po smrti, dobro a zlo, vesmír a původ duchů a další. Mezi duchy pravdy patřilo mnoho velkých myslitelů historie, například Tomáš Akvinský, Voltaire a Augustin z Hippo.

Postupem času a po několika sezeních se skupinou Kardec shromáždil dostatek informací, které ho přesvědčily o posmrtném životě, a byl nucen šířit učení "Ducha pravdy". Jejich připomínky "kodifikoval" a uvedl je jako odpovědi na otázky, což je obsah "Knihy duchů". Témata, o nichž Kardec prostřednictvím "Ducha pravdy" pojednává, položila základy spiritistické filozofie a všechny pojmy, které se staly a stále jsou pro myšlení tohoto hnutí klíčové, mají svůj původ v této knize. Je zde postulována víra, že existuje jediná Nejvyšší bytost, Bůh, který stvořil vše ve vesmíru. Podle textu ďábel neexistuje a Ježíš je Boží posel. Přestože se v knize o Ježíši nehovoří jako o Božím synovi a není zmíněno "neposkvrněné početí", je považován za dokonalého Božího posla a jeho učení je třeba dodržovat. Reinkarnace a přežití duše po smrti jsou zásadní vírou a uvádí se, že právě prostřednictvím reinkarnace se člověk učí lekcím, které si může vzít do dalšího života, a že každý život posouvá duši blíže k dokonalosti. Podle knihy se člověk skládá ze tří samostatných prvků: těla, ducha a duchovního těla. Duch člověka také předchází hmotě vesmíru a přežije ji.

Po vydání "Knihy duchů" se Kardecovo spiritistické učení začalo prosazovat nejprve ve Francii, odkud se rozšířilo po celé Evropě a dostalo se i do Severní Ameriky. Nejvýznamnější však byla reakce na spiritismus v Jižní Americe. V Brazílii se spiritistické hnutí rozšířilo po celé zemi a dodnes je jedním z hlavních náboženství v zemi, přičemž miliony Kardecových stoupenců z Brazílie každoročně navštěvují jeho náhrobek v Paříži.