Humanismus a teror: Esej o komunistickém problému

Recenze čtenářů

Kniha Maurice Merleau-Pontyho „Humanismus a teror“ se zabývá kritikou sovětského režimu od Arthura Koestlera a pokouší se obhájit marxismus a zároveň řešit složitost stalinismu. Kniha obsahuje pronikavý filozofický diskurz, ale trpí nedůsledností a nekritickým přijímáním stalinistických narativů, což vede ke smíšenému přijetí ze strany čtenářů.

Kniha je dobře napsaná, zejména v předmluvě, kde se Merleau-Ponty zabývá morálními dilematy, jimž komunisté ve stalinském období čelili. Přináší zajímavou filosofickou analýzu marxismu a kritiku Koestlerových názorů a nabízí cenné poznatky o povaze politické ideologie a dějin.

Analýza Koestlerových tezí je zatížena chybnými interpretacemi a dochází k nekritickému přijímání stalinistické perspektivy, zejména pokud jde o moskevské procesy. Někteří čtenáři považují argumenty za zastaralé a příliš závislé na historických soudech, které se zdají být odtržené od současného chápání.

(na základě 2 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Humanism and Terror: An Essay on the Communist Problem

Obsah knihy:

Merleau-Pontyho esej, poprvé vydaná ve Francii v roce 1947, byla částečně reakcí na román Arthura Koestlera Tma v poledne a v širším smyslu příspěvkem k politickým a morálním debatám poválečného světa, který se náhle rozdělil na dva ozbrojené tábory. Základní otázka pro Merleau-Pontyho zněla: odpovídá komunismus vzhledem k násilí v komunismu ještě svým humanistickým záměrům?

Vycházeje z předpokladu, že společnost není "chrámem hodnotových idolů, které figurují na průčelí jejích pomníků nebo v jejích ústavních svitcích; hodnotou společnosti je hodnota, kterou přikládá vztahu člověka k člověku", Merleau-ponty zkoumá nejen moskevské procesy z konce třicátých let, ale i jejich Koestlerovu rekonstrukci. A Merleau-Ponty jasně ukazuje, že moskevské procesy - a násilí v komunistickém světě obecně - lze chápat pouze v kontextu revolučního násilí. Ukazuje, že nemá smysl začínat zkoumání komunistického násilí otázkou, zda komunismus respektuje pravidla liberálního myšlení; je zřejmé, že komunismus je nerespektuje. Otázka, kterou je třeba si položit, zní, zda násilí, které komunismus uplatňuje, je revolučním násilím, schopným budovat humánní vztahy mezi lidmi.

V době, kdy se mnozí zabývají podobnými otázkami společností na Východě i na Západě, mají Merleau-Pontyho zkoumání a úvahy prvořadý význam; jsou významným a provokativním příspěvkem ke sporu o používání násilí.