Hraniční linie: Rozdělení židovství a křesťanství

Recenze čtenářů

Kniha Daniela Boyarina „Hraniční linie“ je náročným a zároveň poučným zkoumáním historických a teologických souvislostí mezi judaismem a křesťanstvím, které dokazuje, že tyto dva směry vznikly spíše ze společného kontextu než jako oddělené identity. Práce je dobře prozkoumána a nabízí provokativní postřehy, ale je také hutná a akademická, což ji činí potenciálně obtížnou pro běžné čtenáře.

⬤ Bohatě podnětné a intelektuálně průkopnické.
⬤ Nabízí nové pohledy na souvislosti mezi judaismem a křesťanstvím.
⬤ Dobře prozkoumaná a s působivou dokumentací.
⬤ Zpochybňuje tradiční názory na historické rozdělení obou náboženství.
⬤ Poutavé pro ty, kdo jsou obeznámeni s akademickým diskurzem.
⬤ Zachycuje složitý teologický kontext, který má co nabídnout jak židovským, tak křesťanským čtenářům.

⬤ Vysoce akademické a hutné, pro běžné čtenáře možná nepřístupné.
⬤ Nevyhovuje těm, kdo nemají vzdělání v židovských nebo křesťanských studiích.
⬤ Někteří čtenáři považují text za příliš složitý a plný žargonu.
⬤ Kritika různých teologických bodů nemusí být důkladně prozkoumána, což vede k mezerám v porozumění.
⬤ Rozsáhlé citace a odkazy mohou snižovat srozumitelnost.

(na základě 23 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Border Lines: The Partition of Judaeo-Christianity

Obsah knihy:

Historické rozdělení judaismu a křesťanství je často chápáno jako jasně definovaný rozpad jednoho celku na dvě samostatná náboženství.

Podle tohoto modelu by před narozením Krista existovalo jedno náboženství známé jako judaismus, které pak získalo hybridní identitu. Ještě před jeho následným rozdělením by některé víry a praktiky tohoto složeného náboženství byly identifikovatelné jako křesťanské nebo židovské.

Daniel Boyarin však v knize Border Lines (Hraniční linie) přináší pozoruhodné argumenty pro zcela jiný způsob uvažování o historickém vývoji, kterým je rozdělení židovství a křesťanství. Boyarin tvrdí, že v pozdní antice neexistovaly žádné charakteristiky nebo rysy, které by bylo možné označit za jednoznačně židovské nebo křesťanské. Židé, kteří následovali Ježíše, a Židé, kteří Ježíše nenásledovali, žili spíše na kulturní mapě, na níž byly víry, jako například víra v druhou božskou bytost, a praktiky, jako například dodržování košer či šabatu, široce a různorodě rozšířeny.

Konečné rozlišení mezi judaismem a křesťanstvím bylo vnuceno shora "tvůrci hranic", hereziology, kteří se snažili vytvořit samostatnou identitu křesťanství. Tím, že některé víry a praktiky definovali jako křesťanské a jiné jako židovské nebo heretické, přesunuli myšlenky, chování a lidi na tu či onu stranu umělé hranice - a jak Boyarin významně tvrdí, vynalezli samotný pojem náboženství.