Evropa a víra

Recenze čtenářů

Kniha předkládá provokativní tezi, že podstata Evropy je úzce spjata s katolickou církví, a tvrdí, že mnohé klíčové historické události jsou nesprávně interpretovány, aniž by byl tento vztah rozpoznán. Zpochybňuje konvenční vyprávění a tvrdí, že dědictví antického Říma přetrvává prostřednictvím katolicismu, a staví církev do pozice zásadní instituce pro předávání evropské civilizace.

⬤ Poutavé a poučné dílo, které nabízí nový pohled na evropské dějiny.
⬤ Stručná a výstižná, takže je čtenářům přístupná.
⬤ Přináší argumentaci, která hluboce propojuje evropskou identitu s katolickou církví, čímž se stává relevantní pro diskuse o víře a kultuře.

⬤ Vnímána jako zaujatá vůči římskokatolické církvi, což může odradit čtenáře, kteří hledají objektivnější analýzu.
⬤ Kritici zmiňují problémy s kvalitou knihy, včetně chatrné vazby a špatné grafické úpravy.
⬤ Někteří čtenáři mají pocit, že argumenty jsou příliš zjednodušené a odmítají alternativní historické výklady.

(na základě 9 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Europe and the Faith

Obsah knihy:

Vynikající analýza toho, jak katolická víra proměnila Římskou říši v křesťanství středověku. Mnoho moderních historiků to vykresluje jako "pád" říše a vznik něčeho nového na jejím místě, ale Belloc dobře zdůvodňuje, proč to chápat spíše jako postupný přechod.

Rovněž poměrně přesvědčivě ukazuje, že historikové by měli ocenit přesnou roli katolické církve v těchto prvních staletích, ať už tuto víru náhodou vyznávají, nebo ne. Bellocův pohled na vztah církve ke společnosti mu umožňuje nahlédnout do sociologického (spíše než teologického) charakteru protestantské reformace. Z těchto důvodů stojí tato krátká a přístupná kniha za čas každého, kdo se zajímá o evropské dějiny.

Přesto tato práce trpí několika nedostatky. Bellocův francouzský vliv se projevuje v jeho pravděpodobně příliš nepřátelském pohledu na Německo, jako by tato země byla zcela a nenapravitelně barbarská.

Abychom však byli spravedliví, německá historická škola, proti níž v tomto díle vydaném v roce 1920 neustále brojí, je právě rasovým výkladem dějin, který položil základy nacismu, takže mu snad lze jeho excesy prominout. Moderní čtenář jistě ocení, jak názory, které se Belloc snaží zdiskreditovat, dodnes ovlivňují způsob výuky dějepisu na našich univerzitách, takže sto let, které dělí jeho vydání od současnosti, neznamená, že by dílo bylo zastaralé.

(O. Peter Mottola)