Hodnocení:
Kniha je poutavou kronikou uměleckého a kulturního oživení ve Francouzské čtvrti v New Orleansu ve 20. letech 20. století a představuje klíčové osobnosti, které se podílely na zachování této oblasti. Kombinuje důkladnou odbornou literaturu s přístupným psaním a osvětluje životy a přínos umělců, spisovatelů a dalších osobností, které utvářely kulturu této jedinečné doby a místa.
Klady:⬤ Rozsáhlý popis významných osobností a jejich přínosu pro Francouzskou čtvrť.
⬤ Dobře prozkoumané a zpracované na základě rozsáhlé odborné literatury, díky čemuž je kniha čtivá.
⬤ Nabízí cenné poznatky o kulturním významu 20. let 20. století v New Orleans.
⬤ Obsahuje zajímavé biografické náčrty, které zlepšují pochopení uměleckých kruhů.
⬤ Osloví zájemce o jižanskou historii, literaturu a neworleanskou kulturu.
⬤ Někteří čtenáři si přáli více materiálu nebo větší hloubku a považovali knihu za poněkud stručnou.
⬤ Přechod od vyprávění k jednotlivým profilům některé překvapil, mnozí jej však považovali za cenný.
⬤ Několik recenzí naznačuje, že ačkoli je kniha dobrá, jiné autorovy práce by mohly být lepší.
(na základě 11 hodnocení čtenářů)
Dixie Bohemia: A French Quarter Circle in the 1920s
V letech po první světové válce přitahovala neworleanská Francouzská čtvrť umělce a spisovatele svými nízkými nájmy, zašlým půvabem a pestrým pouličním životem. Ve 20. letech 20. století se Jackson Square stalo centrem živé, i když krátce trvající bohémy. Mladý William Faulkner a jeho spolubydlící William Spratling, umělec, který vyučoval na Tulanské univerzitě, bydleli mezi "uměnímilovnými a mazanými obyvateli Francouzské čtvrti". V knize Dixie Bohemia John Shelton Reed představuje okruh Faulknerových přátel - od významného Sherwooda Andersona až po genderově vyhraněného návrháře kostýmů na Mardi Gras - a oživuje lidi a místa New Orleansu v jazzovém věku.
Reed začíná Faulknerovou a Spratlingovou vlastním nákladem vydanou poctou jejich bohémským kolegům "Sherwood Anderson a další slavní kreolové". Kniha obsahovala 43 náčrtů neworleanských umělců od Spratlinga s popisky a krátkým Faulknerovým úvodem. Název sloužil jako poněkud obskurní vtip: Sherwood nebyl kreol a většina představených osobností také ne. S Reedovým komentářem však tyto profily slouží jako vstup do světa umělců a spisovatelů, kteří večeřeli na Decatur Street, navštěvovali maškarní plesy a bezostyšně ignorovali prohibiční zákon. Tito muži a ženy také pomáhali zakládat neworleanské instituce, jako byl literární časopis Double Dealer, Klub umění a řemesel a divadlo Le Petit. Na rozdíl od většiny bohémů však ten neworleanský existoval pouze pro bělochy. Ačkoli někteří z bohémů byli poměrně pokrokoví a mnozí z nich ve své tvorbě využívali afroamerický materiál, jen málo z nich vědělo nebo se zajímalo o to, co se děje na druhém konci města mezi černošskými intelektuály a umělci.
Pozitivní vývoj této renesance Francouzské čtvrti však přitáhl pozornost a návštěvníky a inspiroval památkovou péči a obchodní revitalizaci, která z oblasti udělala turistickou destinaci. Tato gentrifikace předvídatelně vyhnala mnoho pracujících umělců a spisovatelů, kteří se podíleli na oživení oblasti. Jak upozorňuje Reed, jedna z obyvatelek, která se při federálním sčítání lidu v roce 1920 označila za "umělkyni", uvedla v roce 1930 své povolání jako "prodavačka v realitách", což odráží úpadek aktivní umělecké třídy.
Dixie Bohemia je okouzlujícím a zasvěceným pohledem do jedné éry, popisuje spisovatele, umělce, pozéry a přívržence neworleanské umělecké scény 20. let 20. století a osvětluje, jak tento oslnivý svět zanikl stejně rychle, jako začal.
