Hodnocení:
Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.
Singing the French Revolution
Laura Masonová zkoumá proměnlivost zpěvu jako politického gesta, aby zdůraznila význam populární kultury pro revoluční politiku. Masonová tvrdí, že badatelé přeceňují jednotnost revoluční politické kultury, a na základě písňové tvorby a zpěvu odhaluje její rozmanitou povahu.
Písňová vystoupení na pařížských ulicích, v divadlech a klubech ukázala, jak populární kultura po roce 1789 získala nový politický význam a stala se jedním z nejdůležitějších prostředků zapojení do revoluční debaty. V průběhu 90. let 17.
století si francouzští občané uvědomovali význam hymen pro propagaci svých interpretací revolučních událostí a pro obhajobu svých revolučních aspirací. Tím, že revolucionáři otevřeli nové arény kulturních aktivit a zbořili estetické hierarchie starého režimu, umožnili většímu a nekonečně rozmanitějšímu počtu obyvatel podílet se na kulturní produkci a výměně, tvrdí Mason.
Výsledný aktivismus pomáhá vysvětlit naléhavost, s jakou se následné vlády snažily vnutit heterogennímu a mobilizovanému obyvatelstvu oficiální politickou kulturu. Po roce 1793 se písňová kultura postupně depolitizovala, jak se lidové vrstvy stahovaly z veřejných arén, kultura středních vrstev se obracela k přísně zábavným aktivitám a oficiální kultura se stávala stále rigidnější.
Současně však byly vynalezeny pěvecké postupy, které se staly základem nových, aktivistických pěveckých postupů v následujícím století. Dědictvím revoluce bylo podle Masona to, že populárnímu zpěvu propůjčila novou vážnost a přetvořila ho z v podstatě konzervativního způsobu stěžování si na nástroj sociálního a politického odporu.
© Book1 Group - všechna práva vyhrazena.
Obsah těchto stránek nesmí být kopírován ani použit, a to ani částečně ani úplně, bez písemného svolení vlastníka.
Poslední úprava: 2024.11.08 20:25 (GMT)