Recenze čtenářů
Shrnutí:Zlaté tele je klasická satira na raný sovětský život, která s humorem líčí dobrodružství podvodníka Ostapa Bendera, jenž se pohybuje v byrokracii stalinského Ruska. Čtenáři si knihu chválí pro její vtip, poutavé postavy a hloubku společenského komentáře, i když kvůli seriálovému formátu občas působí nesourodě. Různé anglické překlady se liší stylem a přesností, ale zdá se, že všechny verze vystihují podstatu příběhu. Většina recenzí vyzdvihuje humor a vynalézavé vyprávění, některé však upozorňují na možné temné podtóny v líčení ambicí a bohatství.
Klady:⬤ Zábavné a podnětné líčení sovětské byrokracie
⬤ dobře přeložené, některé verze jsou vysoce hodnoceny pro svou přesnost a živost
⬤ zábavné a poutavé postavy
⬤ pronikavý společenský komentář
⬤ nápadité, komediální vyprávění.
Zápory:⬤ Některé překlady mohou postrádat živost originálu
⬤ vyprávění může působit nesouvisle kvůli své seriálové povaze
⬤ občasná temnější témata týkající se ambicí a morálky
⬤ rozdílná kvalita překladu může komplikovat čtenářský výběr.
(na základě 25 hodnocení čtenářů)
Původní název:
The Golden Calf
Obsah knihy:
Pozoruhodně vtipná kniha napsaná pozoruhodnou dvojicí spolupracovníků. -- New York Times.
Ostap Bender, velký stratég, je podvodník, který se v Sovětském svazu v období nové hospodářské politiky (NEP) pohyboval na vysoké úrovni. Je posedlý touhou získat poslední velký úlovek - stačí mu pár set tisíc - a zamíří do Ria de Janeira, kde žije milion a půl lidí a všichni bez výjimky nosí bílé kalhoty.
Když se Bender dozví o Alexandru Korejkovi, tajném milionáři - žádný sovětský občan nesměl otevřeně hromadit tolik kapitálu -, honba se rozběhne. Koreiko vydělal své miliony tím, že využil široce rozšířené korupce a naprostého chaosu NEPu, a přitom tiše sloužil jako účetní na státním úřadě a žil za 46 rublů měsíčně. Jen čeká, až se sovětský režim zhroutí, aby mohl zužitkovat svou skrýš, kterou má schovanou v kufru.
Ilja Ilf (1897-1937) a Jevgenij Petrov (1903-1942) byly pseudonymy Ilji Arnoldoviče Fajnzilberga a Jevgenije Petroviče Katajeva, dvojice sovětských spisovatelů, kteří se seznámili v Moskvě ve 20. letech 20. století, když pracovali v redakci novin, které byly distribuovány železničářům. Přední komiksoví spisovatelé raného Sovětského svazu (vždy označovaní jako Ilf & Petrov) spolu spolupracovali dvanáct let a napsali dva z nejuznávanějších a nejoblíbenějších ruských románů, Dvanáct židlí a Zlaté tele, a také různé humoristické útvary pro Pravdu a další časopisy. Jejich spolupráce skončila po smrti Ilji Ilfa v roce 1937 - onemocněl tuberkulózou v době, kdy dvojice cestovala po Spojených státech a připravovala knihu, která se nakonec stala Malou zlatou Amerikou.
Konstantin Gurevič je absolventem Moskevské státní univerzity a Texaské univerzity v Austinu. Překládá se svou ženou Helen Andersonovou. Oba pracují jako knihovníci na Rochesterské univerzitě.
Helen Andersonová vystudovala ruský jazyk a literaturu na McGillově univerzitě v Montrealu. Překládá se svým manželem Konstantinem Gurevičem.
