Záhadný cizinec

Recenze čtenářů

V recenzích se mísí obdiv a kritika knihy Marka Twaina „Tajemný cizinec“. Zatímco mnozí čtenáři chválí jeho pronikavá témata a poutavé psaní, někteří vyjadřují zklamání z tempa a celkového provedení knihy.

Mnozí recenzenti oceňují Twainovo hluboké zkoumání témat, jako je moc, osud, existence a lidská povaha. Styl psaní je často popisován jako poutavý, někteří si všímají i humoru, který kniha obsahuje. Velkou chválu si vysloužilo i audiopřednesové zpracování. Podle čtenářů kniha nutí k zamyšlení a dobře se čte, přičemž má potenciál bavit různé věkové skupiny.

Několik recenzentů poznamenalo, že ke konci se tempo výrazně zpomaluje, což vede k méně uspokojivému závěru. Několik z nich vyjádřilo nespokojenost s problémy s kvalitou tisku a rozvržením ve fyzických kopiích. Někteří měli pocit, že se kniha příliš odchyluje od Twainova obvyklého stylu, a několik z nich zmínilo, že je méně poutavá, než očekávali.

(na základě 54 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Mysterious Stranger

Obsah knihy:

Zakoupením jedné z klasických knih 1. světové knihovny podpoříte naši bezplatnou internetovou knihovnu elektronických knih ke stažení. 1. světová knihovna - literární společnost je nezisková vzdělávací organizace. Navštivte nás online na adrese www.1stWorldLibrary.ORG - - Bylo to v roce 1590-zima. Rakousko bylo daleko od světa a spalo.

V Rakousku byl stále ještě středověk a slibovalo se, že to tak zůstane navždy. Někteří jej dokonce odsouvali o staletí a staletí zpět a tvrdili, že podle duševních a duchovních hodin je v Rakousku stále ještě věk víry. Ale mysleli to jako kompliment, ne jako urážku, a tak to bylo bráno a všichni jsme na to byli hrdí. Dobře si na to vzpomínám, i když jsem byl ještě kluk.

A vzpomínám si i na to, jakou jsem z toho měl radost. Ano, Rakousko bylo daleko od světa a spalo, a naše vesnice byla uprostřed toho spánku, protože byla uprostřed Rakouska. Dřímala v klidu v hlubokém soukromí kopcovité a lesnaté samoty, kam sotva kdy přišly zprávy ze světa, aby narušily její sny, a byla nekonečně spokojená. Před ním tekla klidná řeka, jejíž hladina byla zbarvena mraky a odrazy plujících arků a kamenných lodí.

Za ní se zvedaly zalesněné srázy až k úpatí vysokého srázu.

Z vrcholu srázu se mračil rozlehlý hrad, jehož dlouhé věže a bašty byly ovinuty liánami.

Za řekou, o ligu dál vlevo, se rozkládalo rozlehlé území lesem porostlých kopců, které byly protkány klikatými soutěskami, kam slunce nikdy neproniklo.

Napravo se nad řekou tyčil sráz a mezi ním a právě zmíněnými kopci se rozkládala daleká rovina posetá malými usedlostmi, které se rozkládaly mezi sady a stinnými stromy.