Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha „Velrybí árie“ od Rajiva Mohabira je poetickým zkoumáním, které se zabývá tématy osobního traumatu, sociální spravedlnosti a životního prostředí. Prostřednictvím jedinečných a sugestivních obrazů se Mohabir zabývá otázkami rasismu, homosexuality a jizev, které zanechalo rodinné odmítnutí, a zároveň kritizuje historické nespravedlnosti a současné ekologické problémy. Sbírka vyniká originalitou a emocionálním dopadem, což naznačuje hluboký vztah ke čtenáři.
Klady:⬤ Skvělá obrazotvornost
⬤ emocionálně dojemné a podmanivé
⬤ jedinečné a krásné čtení
⬤ řeší důležitá témata sociální spravedlnosti a ekologických problémů
⬤ nekonvenční styl
⬤ nutnost mít v osobní knihovně.
Zápory:V recenzích nejsou uvedeny žádné konkrétní zápory.
(na základě 3 hodnocení čtenářů)
Původní název:
Whale Aria
Obsah knihy:
„Celé sezóny jsem byl bez tváře // snažil jsem se polykat souhvězdí, / na jazyku jsem si převaloval hvězdnou mapu,“ vypráví mluvčí Rajiv Mohabir v knize ‚Chlapec s baleenem místo zubů‘. Jako vždy formálně vizionářský a akusticky vyladěný Mohabir zkomponoval mezidruhovou operu ve velrybí árii.
Tato sbírka zkoumá keporkaka jako zoomorfní analogii queer, hnědého, migrujícího mluvčího, který proniká na tyto stránky; stejně jako se člověk pohybuje v postkoloniální queer přes geopolitické hranice, cestuje z Indie do Guyany, z Londýna do New Yorku a Honolulu, putují tito zvláštní kytovci různými vodami. Pod mořem na sebe velryby volají prostřednictvím své mořské hudby a Mohabir na základě zdokumentované struktury vokalizace keporkaků převádí syntax jejich písní do poezie. V našem hledání smyslu, v našem volání a odpovídání rezonuje příbuznost; „ozvěna je amniová“.
„Jakmile se ponoříte do nekonečných kmenů / tóny vás budou pronásledovat: // duchové chrlí sohary, které jsi volal / od dětství.“ Plynulá a neúprosná jako oceán, velrybí árie vyjadřuje splynutí ekologického osudu a lidských dějin. V části „Proč jsou velryby zpátky v New Yorku“ si Mohabir všímá shody současných událostí: migrace keporkaků se poprvé po sto letech vrací do Queensu, zatímco stát ve stejné čtvrti urychluje deportace lidí bez dokladů.
Jazyk, který v těchto básních sdílejí lidé a mořští tvorové, však slibuje, že se příliv a odliv obrátí. "Naše písně prorazí temné / sáhy," zdůrazňuje Mohabir věčnost vody.
"Pohleďte na zázrak: // co bylo kdysi ztraceno / teď před tebou skáče.".
