Věk rozvratu: Technologie a šílenství v počítačovém kapitalismu

Recenze čtenářů

Kniha se zabývá dopadem moderních technologií a kapitalismu na společnost, zejména se zaměřením na mládež. Nabízí kritický pohled na kulturní dezintegraci a vyzývá ke kolektivní reakci na znovuzískání kultury. Je však kritizována pro svůj hutný a složitý styl psaní, což z ní pro mnohé činí náročnou četbu.

Kniha se zabývá důležitým tématem týkajícím se dopadu technologií na kulturu, zejména na mládež. Poskytuje pronikavé komentáře ke společenským otázkám a vybízí k aktivnímu zapojení do ochrany kultury. Mnozí čtenáři ji považovali za podnětnou a relevantní.

Styl psaní je často příliš složitý a abstraktní, což některým čtenářům ztěžuje zapojení do materiálu. Lze jej označit za zbytečně heslovitý, vyžadující značné úsilí k pochopení předkládaných myšlenek. Někteří čtenáři se domnívali, že by mohla být přístupnější širšímu publiku.

(na základě 5 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Age of Disruption: Technology and Madness in Computational Capitalism

Obsah knihy:

Před půl stoletím Adorno a Horkheimer prozíravě tvrdili, že náš stále racionalizovanější svět je svědkem vzniku nového druhu barbarství, mimo jiné díky omračujícím účinkům kulturního průmyslu. Nemohli však předvídat, že s digitální revolucí a s ní spojenou všudypřítomnou automatizací se vývoj, který postřehli, výrazně zvýrazní a povede ke ztrátě rozumu a smyslu života. Jednotlivci jsou nyní zahlceni obrovským množstvím digitálních informací a rychlostí digitálních toků, což má za následek jakýsi technologický Divoký západ, na němž se ocitají stále bezmocnější, doháněni svou bezvládností až k šílenství.

Jak z této situace najít východisko? Bernard Stiegler v této své nové knize tvrdí, že si nejprve musíme uvědomit, že naše doba je dobou zásadního rozvratu a odloučení. Žijeme v absenci epokhē ve filozofickém smyslu, čímž Stiegler míní, že jsme ztratili cestu myšlení a bytí. Stiegler do knihy vplétá silné příběhy ze svého vlastního života, včetně boje s depresí a pobytu ve vězení, a vyzývá k nové epokhē založené na veřejné moci. Musíme vytvořit nové okruhy významu mimo zavedené algoritmické cesty. Jedině tak totiž budou moci vzniknout formy myšlení a života, které navrátí jednotlivci smysl a aspiraci.

Kniha, kterou uzavírá dialog mezi Stieglerem a Jeanem-Lucem Nancym, bude velmi zajímavá pro studenty a vědce z oblasti sociální a kulturní teorie, mediálních a kulturních studií, filozofie a humanitních věd obecně.