Nekontrolovatelné společnosti nespokojených jedinců: Nedůvěra a diskreditace, 2. díl

Recenze čtenářů

V recenzích je kniha oceňována pro své přesvědčivé argumenty a vizionářský pohled autora Stieglera, který kritizuje současné společenské struktury a politiku. Pro některé čtenáře je kniha náročná, ale přínosná, protože Stieglerovy postřehy vedou k hlubšímu zamyšlení nad společností.

Autor je považován za odvážného a vizionářského myslitele. Předkládané argumenty jsou přesvědčivé a rezonují se současnými společenskými problémy. Mnozí čtenáři považují tyto postřehy za cenné a hodné zamyšlení.

Někteří čtenáři vyjadřují touhu po silnějších důkazech a přesvědčivějších citacích na podporu autorových tvrzení. Četba může být někdy těžká a náročná.

(na základě 2 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Uncontrollable Societies of Disaffected Individuals: Disbelief and Discredit, Volume 2

Obsah knihy:

Max Weber tvrdil, že vývoj kapitalismu povede k postupné racionalizaci a rozčarování společnosti: dnes tento proces dosahuje svého konce a kapitalismus se hroutí do znepokojivého druhu iracionality. Vyvolává duchovní bídu - ochromení funkce lidské mysli či ducha -, kde mizí rozum jako motiv naděje, "království cílů" v Kantově smyslu.

Absolutní rozčarování postihuje všechny, kdo už nemají od rozvoje hyperindustriální společnosti co očekávat. Ze zoufalých se stávají "zoufalci", kterých je stále více. Nemít už co očekávat znamená zároveň nemít se čeho bát.

A množící se represivní mechanismy, které se mají vyrovnat s důsledky této ztráty autority, se ukazují jako stále méně účinné. Taková opatření totiž plodí stále více opak toho, k čemu byla určena, ovšem v extrémních a zcela iracionálních, nepředvídatelných podobách.

Právě v tomto bodě se dnes nacházíme: technický systém hyperindustriální epochy si může udržet svou moc jen do té doby, dokud je podporován slepou důvěrou, ale tato důvěra je podkopávána ničivou iracionalitou pramenící z likvidace království cílů. Od okamžiku ztráty této důvěry se hypermoc převrací v hyperzranitelnost a bezmocnost.

Ztráta motivů naděje se pak rozšiřuje a zachvacuje nás všechny jako nakažlivá nemoc. Ale toto "my všichni" už není "my", ale panika.