Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha „Tradiční japonská poezie: Cartera získala převážně kladné recenze, které vyzdvihují její obsáhlou sbírku japonských básní z různých historických období. Recenzenti oceňují přehledný formát, výstižné překlady a doprovodný komentář, který zlepšuje porozumění. Někteří kritici však poukazují na nedostatek původního japonského pravopisu a zmiňují, že některé překlady nemusí plně vystihovat podstatu básní.
Klady:⬤ Obsáhlá sbírka více než 1 100 básní
⬤ přehledně uspořádaná podle básníků s informativními poznámkami
⬤ dobrá vyváženost poezie a historického kontextu
⬤ krásně napsané překlady
⬤ přístupné jak vědcům, tak i příležitostným čtenářům
⬤ obsahuje romadži pro ty, kdo japonštinu neovládají
⬤ vysoce ceněná dlouhodobými milovníky japonské poezie.
Zápory:⬤ Některé překlady nemusí plně vystihovat původní básnickou podstatu
⬤ chybí původní japonský pravopis
⬤ vnímáno jako akademické, což se nemusí líbit všem čtenářům
⬤ mírně drahé.
(na základě 17 hodnocení čtenářů)
Původní název:
Traditional Japanese Poetry: An Anthology
Obsah knihy:
Tato antologie přináší ve vhodné formě bohatý výběr japonské poezie tradičních žánrů od nejstarších dob až po dvacáté století. S více než 1 100 básněmi se jedná o nejrozmanitější a nejobsáhlejší výběr tradiční japonské poezie, který je nyní k dispozici v angličtině.
Ezra Pound nazval poezii nejkoncentrovanější formou slovního vyjádření a velcí japonští básníci psali básně tak nabité a sevřené, jak jen básně mohou být. Japonský jazyk se svým malým počtem souhlásek a ještě menším počtem samohlásek se nehodil k expanzivním formám, díky čemuž se malé formy zdály lepší a možná i silnější. Je tu také historický kontext, v němž se japonská poezie vyvíjela - vysoce kultivovaná společnost raných dvorů v Naře a Kjótu. V tomto prostředí se poezie začala používat stejně tak pro komunikaci mezi milenci a přáteli jako pro umělecké vyjádření a vyvinula se tradice kryptických výpovědí, kdy se poznámky předávaly z rukávu do rukávu nebo se hádanky vyměňovaly tajně v noci.
Když k tomu připočteme vysoký smysl pro dekorum, který po staletí panoval ve dvorské společnosti, máme podmínky, které vedly k rozvoji klasické uta (označované také jako tanka nebo waka ), tříslabičné formy, která je základem prakticky veškeré poezie psané v japonštině v letech 850 až 1900.
Při výběru básní dal sestavovatel přednost autorům a dílům, které japonští vědci považují za umělecky a/nebo historicky významné. Z tohoto důvodu jsou významní básníci jako Kakinomoto no Hitomaro, Izumi Šikibu, Saigjó a Matsuo Bašó zvláště důležité sbírky jako Man'jóšú, Kokinšú a Šin kokinšú. Kromě toho svazek obsahuje také ukázky z žánrů, jako je básnický deník, vázaný verš, čínské formy a komický verš.
