Stav výjimky

Recenze čtenářů

Giorgio Agamben se ve své knize „Výjimečný stav“ zabývá konceptem mimořádných pravomocí a jejich důsledky v právní a politické teorii, zejména v kontextu současných výzev, jako je válka proti terorismu. Kniha je považována za klíčovou pro pochopení vládní moci v době krize a propojuje historické příklady s moderní praxí. Ačkoli byla kniha chválena pro svou pronikavou analýzu a výstižný text, několik recenzentů upozornilo na problémy, jako je složitost obsahu, kvalita překladu a tiskové chyby.

⬤ Dobře napsaná a poutavá kniha, která zpřístupňuje složité téma.
⬤ Poskytuje důkladnou historickou a právní analýzu stavu výjimek.
⬤ Současný význam, inspirující ke kritickému myšlení o moderním vládnutí a občanských svobodách.
⬤ Nabízí pohled na dynamiku moci v západních demokraciích.
⬤ Cenný zdroj informací pro diskuse o lidských právech a politické filozofii.

⬤ Někteří čtenáři považovali text za obtížný a hutný, vyžadující značné úsilí k pochopení.
⬤ U tištěných výtisků byly zaznamenány problémy s kontrolou kvality, například opakující se části a chybějící stránky.
⬤ Některé překlady byly kritizovány za nedostatečnou srozumitelnost nebo hloubku, což ztěžuje porozumění textu.
⬤ Jako mezera v Agambenově analýze bylo zaznamenáno omezené zkoumání institucionálních struktur a politologických aspektů.

(na základě 35 hodnocení čtenářů)

Původní název:

State of Exception

Obsah knihy:

Dva měsíce po útocích z 11. září 2001 schválila Bushova vláda uprostřed stavu, který považovala za výjimečný, časově neomezené zadržování osob bez občanství podezřelých z teroristických aktivit a jejich následné souzení vojenskou komisí. Významný italský filozof Giorgio Agamben zde na základě těchto okolností tvrdí, že toto neobvyklé rozšíření moci neboli "výjimečný stav" je historicky neprobádanou a mocnou strategií, která má potenciál přeměnit demokracie v totalitní státy.

Pokračování Agambenovy knihy Homo Sacer: Stát výjimky je první knihou, která teoretizuje stát výjimky v historickém a filozofickém kontextu. Podle Agambena většina právních vědců a politiků v Evropě i ve Spojených státech nesprávně odmítla nutnost takové teorie a místo toho tvrdí, že stát výjimky je pragmatickou otázkou. Agamben zde tvrdí, že stav výjimky, který měl být provizorním opatřením, se v průběhu dvacátého století stal běžným paradigmatem vlády. Agamben nepíše nic menšího než dějiny státu výjimky v jeho různých národních kontextech v západní Evropě a ve Spojených státech a jako oporu pro své úvahy používá dílo Carla Schmitta, stejně jako dílo Derridy, Benjamina a Arendtové.

V této vysoce aktuální knize Agamben nakonec dospívá k originálním myšlenkám o budoucnosti demokracie a vrhá nové světlo na skrytý vztah, který spojuje právo s násilím.