Nejvyšší chudoba: Mnišská pravidla a forma života

Recenze čtenářů

Giorgio Agamben v knize Nejvyšší chudoba zkoumá vztah mezi právem a životem optikou středověkého mnišství a zaměřuje se na koncept „pravidla“ jako způsob, jak nově definovat život mimo omezení zákona. Přestože kniha nabízí hluboké postřehy a vědecké perspektivy, vyznačuje se složitostí a náročným stylem čtení.

Pronikavá a vědecky důkladná kniha, která poskytuje důkladné zkoumání mnišských tradic. Nabízí jedinečný pohled na vztah mezi právem a životem, díky čemuž je zásadní pro pochopení Agambenova širšího díla. Lépe napsaný a přeložený než mnohé podobné texty.

Těžká a náročná četba, vyžadující značné úsilí při rozboru složitých myšlenek a latiny. Nevhodné pro příležitostné čtenáře, neboť vyžaduje vědecký zájem a porozumění tématu.

(na základě 10 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Highest Poverty: Monastic Rules and Form-Of-Life

Obsah knihy:

Co je to za pravidlo, když se zdá, že se zaměňuje se životem? A co je to lidský život, když ho v každém jeho gestu, slově a mlčení nelze odlišit od pravidla? Právě k těmto otázkám se Agambenova nová kniha obrací prostřednictvím vášnivého čtení fascinujícího a masivního fenoménu západního mnišství od Pachomia po svatého Františka.

Kniha podrobně rekonstruuje život mnichů s jejich obsedantní pozorností k časové artikulaci a k řeholi, k asketickým technikám a k liturgii. Agambenova teze však spočívá v tom, že skutečná novost mnišství nespočívá v záměně života a normy, ale v objevení nové dimenze, v níž je život jako takový, snad poprvé, potvrzen ve své autonomii a v níž nárok na nejvyšší chudobu a užívání zpochybňuje zákon způsobem, s nímž se musíme potýkat i dnes.

Jak můžeme myslet formu života, tedy lidský život osvobozený ze sevření zákona, a užívání těl a světa, které se nikdy nestane přivlastněním? Jak můžeme myslet život jako něco, co nepodléhá vlastnictví, ale je určeno pouze ke společnému užívání?