Spinozova etika

Recenze čtenářů

Celkově kniha představuje promyšlené zkoumání Spinozovy etiky prostřednictvím překladu George Eliotové, obohacené o poučný úvod Clare Carlisleové. Někteří čtenáři však vyjadřují nespokojenost se změnami provedenými v původním Eliotově překladu.

Úvod Clare Carlisleové je vysoce hodnocen pro svou hloubku a vhled do Spinozovy filozofie i Eliotových literárních postupů. Samotný překlad je považován za jasný a krásný, zpřístupňující složité myšlenky. Kniha je také ve výborném fyzickém stavu, který čtenáře potěší.

Někteří čtenáři jsou zklamáni pozměněným vydáním Eliotova překladu a upozorňují, že změny mohou ubírat na původní jasnosti a záměru. Existují obavy, že ne všechny úpravy jsou jasně vyznačeny, což by mohlo čtenáře uvést v omyl.

(na základě 4 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Spinoza's Ethics

Obsah knihy:

autoritativní vydání elegantního překladu Spinozova největšího filozofického díla od George Eliotové

V roce 1856 dokončila Marian Evansová překlad Etiky Benedikta de Spinozy, když žila v Berlíně u filozofa a kritika George Henryho Lewese. Ten se měl stát prvním vydáním Spinozova kontroverzního díla v angličtině, ale překlad zůstal nevydán kvůli neshodám mezi Lewesem a nakladatelem. Ještě téhož roku se Evansová začala věnovat psaní beletrie a v roce 1859 vydala pod pseudonymem George Eliotová svůj první román. Toto skvělé vydání zpřístupňuje překlad Eliotovy Etiky dnešním čtenářům a zároveň sleduje Eliotové hluboké zaujetí Spinozou před i po napsání románů, které ji proslavily jako jednu z největších spisovatelek anglické literatury.

Clare Carlisleová v úvodu zasazuje Etiku do kontextu sedmnáctého století a vysvětluje její klíčová filozofická tvrzení. Pojednává o intelektuální formaci George Eliotové, jejím zájmu o Spinozu, okolnostech překladu Etiky a vlivu Spinozových myšlenek na její literární tvorbu. Carlisle ukazuje, jak Eliotová čerpala ze Spinozových radikálních postřehů o náboženství, etice a lidských emocích, a odhaluje překvapivé příbuznosti mezi Spinozovou strohou filozofií a bohatými fikčními světy Eliotové románů.

Toto autoritativní vydání ukazuje, proč překlad George Eliota zůstává jedním z nejpřesvědčivějších a filozoficky nejbystřejších zpracování Spinozova latinského textu. Obsahuje poznámky, které poukazují na Eliotovy změny v rukopise a které pojednávají o jejích překladatelských rozhodnutích spolu s novějšími anglickými vydáními.