Sebastio Salgado. Exodus

Recenze čtenářů

Kniha je silnou a emotivní fotografickou dokumentací vysídlených lidí, která ukazuje výjimečný talent fotografa Sebastiao Salgada. Recenzenti chválí kvalitu a emocionální dopad snímků, které vyjadřují hlubokou pravdu o lidském údělu. Někteří však kritizují, že se jedná o přetisk dřívějšího díla, a upozorňují, že nemusí splňovat očekávání, která Salgado vkládal do svých předchozích projektů.

⬤ Vynikající fotografie
⬤ hluboce dojemné a silné téma
⬤ kvalitní tisk
⬤ přesvědčivé vyprávění prostřednictvím snímků
⬤ nezbytné pro milovníky fotografie a zájemce o sociální problematiku
⬤ skvělý doplněk každé knihovny.

⬤ Někomu může připadat méně působivá ve srovnání s jinými Salgadovými díly
⬤ jedná se o dotisk předchozí knihy Migrace
⬤ některé fotografie se táhnou přes dvě strany, což může být mírně nepříjemné.

(na základě 43 hodnocení čtenářů)

Obsah knihy:

Od doby, kdy Sebasti o Salgado poprvé publikoval knihu Exodus, uplynula téměř jedna generace, ale příběh, který vypráví, o strastiplném pohybu lidí po celém světě, se za 16 let příliš nezměnil. Tlačné a přitažlivé faktory se mohou měnit, ohnisko konfliktu se přesouvá ze Rwandy do Sýrie, ale lidé, kteří opouštějí své domovy, vyprávějí stejný příběh: strádání, strádání a záblesky naděje na cestě plné psychické i fyzické námahy.

Salgado strávil šest let s migrujícími lidmi, navštívil více než 35 zemí a dokumentoval vysídlení na cestách, v táborech a v přeplněných městských slumech, kde nově příchozí často končí. Jeho projekt zahrnuje Latinské Američany přicházející do Spojených států, Židy opouštějící bývalý Sovětský svaz, Kosovany prchající do Albánie, uprchlíky Hutu ze Rwandy, stejně jako první "lidi na lodích" z řad Arabů a subsaharských Afričanů, kteří se snaží dostat do Evropy přes Středozemní moře. Na jeho snímcích jsou zachyceni ti, kteří vědí, kam jdou, i ti, kteří jsou prostě na útěku, s úlevou, že jsou naživu a nezranění natolik, aby mohli utéct. Tváře, s nimiž se setkává, ukazují důstojnost a soucit v těch nejtrpčích podmínkách, ale také mnohé zpustošené stopy násilí, nenávisti a chamtivosti.

Salgado má zvláštní smysl pro detail a pohyb a zachycuje jak strhující okamžiky migračního pohybu, tak i masové proudění. Jsou tu naložené náklaďáky, přeplněné lodě a tábory rozprostírající se až k zamračenému obzoru, a pak je tu malá, obvázaná noha; otisk prstu na stránce; rozhovor s pohraničníkem; uzlíček a dítě přitisknuté k matčině prsu. Salgado trvá na rozsahu fenoménu migrantů, ale zároveň s příznačným humanismem prosazuje osobní příběh uvnitř ohromujících čísel. Na pozadí nezřetelných tváří z televizních záběrů nebo davů zachycených pod novinovými titulky zde nacházíme portréty individuálních identit, a to i v propasti ztracené země, domova a často i blízkých.

Salgado zároveň prohlašuje, že situace migrantů je společná a že jde o sdílenou globální zkušenost. Vyzývá své diváky, aby nebyli pouhými diváky utrpení uprchlíků a exulantů, ale aby se stali aktéry společenských, politických, ekonomických a environmentálních změn, které k fenoménu migrace přispívají. V době, kdy lodě houpající se na řeckém a italském pobřeží přinášejí do Evropy migraci jako žádné masové hnutí od druhé světové války, Exodus volá nejen po naší zvýšené pozornosti, ale také po odpovědnosti a angažovanosti. Tváří v tvář zjizveným tělům, stovkám bosých nohou na rozpáleném asfaltu, není naším úkolem soucitně přihlížet, ale, jak říká Salgado, zmírnit naše chování v "novém režimu soužití".