Rétorika reakce: Zvrácenost, marnost, ohrožení

Recenze čtenářů

Kniha Alberta Hirschmana „Rétorika reakce“ je podnětnou a pronikavou analýzou konzervativních argumentů proti progresivní politice v průběhu dějin. Kniha tyto argumenty rozděluje do tří hlavních tezí: Perverznost, Marnost a Ohrožení, a poskytuje tak čtenářům rámec pro pochopení rétoriky provázející politickou debatu. Ačkoli je kniha chválena pro svou srozumitelnost a relevanci, čtenáři poznamenávají, že se jedná o náročné čtení, které se někdy může zdát opakované.

⬤ Výtečně informovaný a přesvědčivý.
⬤ Nabízí neocenitelný vhled do konzervativních argumentů proti progresivním politikám.
⬤ Účinně třídí argumenty do tří hlavních tezí (zvrácenost, marnost, ohrožení).
⬤ Podněcuje k zamyšlení a je relevantní pro současnou politickou diskusi.
⬤ Pomáhá pochopit zákonitosti politické rétoriky a napomáhá kritickému myšlení.
⬤ Považován za klasika politické filosofie.

⬤ Není to snadné čtení; může být náročné a hutné.
⬤ Některým čtenářům se zdá, že se kniha opakuje nebo že občas ztrácí pozornost.
⬤ Přál bych si, aby zde bylo více podkladů o progresivních iniciativách, které vyvolávají reakční reakce.
⬤ Pro průměrné středoškoláky může být bez dalších souvislostí příliš pokročilá.

(na základě 20 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Rhetoric of Reaction: Perversity, Futility, Jeopardy

Obsah knihy:

Albert Hirschman s poutavým vtipem a jemnou ironií mapuje rozptýlený a zrádný svět reakční rétoriky, v němž konzervativní veřejné osobnosti, myslitelé a polemikové již dvě stě let brojí proti pokrokovým programům a reformám.

Hirschman čerpá příklady ze tří po sobě jdoucích vln reaktivního myšlení, které vznikly v reakci na liberální myšlenky Francouzské revoluce a Deklaraci práv člověka, na demokratizaci a snahu o všeobecné volební právo v devatenáctém století a na sociální stát v našem století. Ve všech případech identifikuje tři hlavní argumenty, které se vždy používají: (1) teze o zvrácenosti, podle níž jakákoli akce, která má zlepšit nějaký rys politického, sociálního nebo ekonomického uspořádání, údajně vede k přesnému opaku toho, co bylo zamýšleno; (2) teze o marnosti, která předpovídá, že pokusy o společenskou transformaci nepřinesou žádné výsledky - prostě nebudou schopny udělat díru do stávajícího stavu; (3) teze o ohrožení, podle níž jsou náklady navrhované reformy nepřijatelné, protože ohrozí předchozí těžce vydobyté úspěchy. Tyto teze ilustruje citacemi autorů napříč staletími od Alexise de Tocquevilla po George Stiglera, od Herberta Spencera po Jaye Forrestera, od Edmunda Burka po Charlese Murraye. Nakonec bleskovým obratem ukazuje, že pokrokáři jsou často schopni používat úzce související rétorické postoje, které jsou stejně neobjektivní jako jejich reakční protějšky.

Pro ty, kdo usilují o skutečný dialog, který charakterizuje skutečně demokratickou společnost, Hirschman poukazuje na to, že oba typy rétoriky fungují ve skutečnosti jako zařízení, která mají znemožnit diskusi. Jeho kniha tak představuje originální příspěvek k demokratickému myšlení.

Rétorika reakce je úchvatnou příručkou pro všechny diskuse o veřejných záležitostech, sociálním státu a dějinách sociálního, ekonomického a politického myšlení, ať už je vedou běžní občané nebo akademici.