Rasa a otroctví na Blízkém východě: Historické zkoumání

Recenze čtenářů

Kniha „Race and Slavery in the Middle East“ (Rasa a otroctví na Blízkém východě) od Bernarda Lewise je oceňována pro svou pronikavou analýzu historických rasových vztahů a otroctví v kontextu Blízkého východu. Nabízí vyvážený pohled na vývoj otroctví a pojetí rasy v regionu a zpochybňuje běžné mylné představy. Text je stručný a informativní, takže je příznivý pro čtenáře, kteří hledají rychlý přehled bez zahlcujících podrobností. Má však i některá omezení, přičemž kritika se týká jeho stručnosti v některých oblastech, zejména s přáním rozsáhlejšího pokrytí některých historických aspektů.

⬤ Vysoce informativní a dobře podložená
⬤ nabízí diferencovaný pohled na rasu a otroctví na Blízkém východě
⬤ stručná a čtivá
⬤ obsahuje cenné historické poznatky a primární zdroje
⬤ odbornost profesora Lewise je pozoruhodná
⬤ obsahuje přesvědčivou analýzu složité rasové dynamiky
⬤ vhodná jak pro vědce, tak pro zainteresované čtenáře.

⬤ Někteří čtenáři považují knihu za příliš stručnou a přáli by si podrobnější diskusi o konkrétních tématech
⬤ několik kritických připomínek týkajících se přiměřenosti poskytnutých pramenů a příkladů
⬤ někteří se mohou cítit nepříjemně z diskutovaných znepokojivých skutečností otroctví a rasismu
⬤ mohlo by jim prospět rozsáhlejší zkoumání arabského zapojení do obchodu s otroky.

(na základě 18 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Race and Slavery in the Middle East: An Historical Enquiry

Obsah knihy:

Od dob před Mojžíšem až do 60. let 20. století bylo otroctví na Blízkém východě samozřejmostí. Pohanové, židé, křesťané a muslimové po tisíciletí nakupovali a prodávali na trzích s otroky, obchodovali s lidskou kořistí z válek a nájezdů otroků, které sahaly od ruských stepí až po africké džungle. Jestliže však byl Blízký východ jednou z posledních oblastí, která se zřekla otroctví, jak si vysvětlit jeho - a zejména islámský - obraz rasové harmonie? Jak ovlivnila dlouhá léta otroctví rasové vztahy? V knize Rasa a otroctví na Blízkém východě se Bernard Lewis zabývá těmito a dalšími otázkami a zkoumá dějiny otroctví v právu, společenském myšlení a praxi za poslední dvě tisíciletí.

Tato fascinující studie s 24 vzácnými a poutavými barevnými ilustracemi popisuje kulturu otroctví na Blízkém východě a vývoj rasových předsudků. Lewis ukazuje, jak Evropané devatenáctého století při debatách o americkém otroctví mytologizovali tento region jako rasovou utopii. Islám ve skutečnosti jasně učí nediskriminaci, ale Lewis ukazuje, že předsudky často vítězily nad zbožnými city, když zkoumá, jak se s Afričany zacházelo, jak byli zobrazováni a jak se o nich smýšlelo od starověku až do dvacátého století.

"Kdybych měl růžovou barvu, ženy by mě milovaly, ale Pán mě zčernal," naříkal před více než tisíciletím černošský otrocký básník v Arábii - a Lewis na základě těchto a dalších veršů obratně vykresluje nuance rasových vztahů v průběhu času. Zjišťuje, že islám omezil zotročování a výrazně zlepšil osud otroků, mezi něž patřili až do počátku dvacátého století i někteří běloši, zatímco černoši se občas dostali k moci a slávě. V písemných i obrazových záznamech se však objevuje zneužívání, od hrůz zajetí až po kastraci a vysokou úmrtnost, které spolu s dalšími příčinami způsobily, že v mnoha zemích Blízkého východu zůstalo jen málo černochů, a to navzdory staletému dovozu afrických otroků.

Kniha Rasa a otroctví na Blízkém východě osvětluje dědictví otroctví v regionu, kde trvalo nejdéle, od dob válečných otroků a palácových eunuchů a konkubín až po poslední snahu o jeho zrušení. Kniha, ilustrovaná vynikajícími reprodukcemi pozoruhodných uměleckých děl, vrhá nové světlo na tuto kritickou část světa a na povahu a vzájemný vztah otroctví a rasových předsudků.