Princip tváří v tvář: Věda, důvěra, demokracie a internet

Původní název:

The Face-to-Face Principle: Science, Trust, Democracy and the Internet

Obsah knihy:

Internet mění způsob, jakým se vytvářejí a chápou znalosti. Je to změna od vytváření znalostí prostřednictvím interakce tváří v tvář k vytváření znalostí prostřednictvím vzdálené interakce. Autoři této knihy se domnívají, že tato změna, pokud nebude řízena, by mohla mít katastrofální důsledky pro dlouhodobou budoucnost pluralitní demokracie a samotnou ideu pravdy. Kniha vysvětluje, v čem tato změna spočívá, proč je tak nebezpečná a co je třeba udělat, aby se zastavila.

To, že takové nebezpečí je reálné, jasně ukazují nedávné události, mezi něž patří například vtrhnutí do amerického Kapitolu v lednu 2020 výtržníky, kteří nechtěli uvěřit výsledku voleb, a mnoho podobných "sporů" kolem pandemie Covid-19.

Argumentace se skládá ze tří fází, počínaje základní úlohou interakce tváří v tvář. Klíčovým prvkem této první části je klasifikace různých rysů interakce tváří v tvář. Ta kombinuje rozsáhlý výzkum v oblasti sociologie vědy s poznatky z jiných oborů a identifikuje způsoby, jimiž interakce tváří v tvář umožňují formování společností. Ta začíná primární socializací, jejímž prostřednictvím se učíme předmětům, které tvoří naši realitu, a rozšiřuje se na sekundární socializaci a další formy učení. Ve všech případech je klíčová důvěra v druhé, která je založena na interakci tváří v tvář, přičemž věda představuje jak vzorovou instituci tvorby znalostí, tak i tvrdý příklad, na němž je založena neredukovatelná potřeba interakce tváří v tvář.

Autoři dále zkoumají vývoj komunikace na dálku a podávají systematickou analýzu jejích silných a slabých stránek. Tento srovnávací prvek je důležitý: komunikace tváří v tvář není vždy dobrá a komunikace na dálku není vždy špatná. Velká část moderní společnosti by se bez komunikace na dálku skutečně neobešla. Existuje však určitá hranice, do jaké míry lze nahradit interakci tváří v tvář. To je ilustrováno případovými studiemi, které vycházejí z bohatých zkušeností autorů a zkoumají, co se děje v prostředích, kde by se vzdálená komunikace mohla zdát vhodnější, a ukazují, že navzdory svým zjevným výhodám nemůže reprodukovat všechny funkce interakce tváří v tvář.

Třetí a poslední fáze argumentace aplikuje tuto analýzu na problémy, kterým čelí demokratické společnosti. Autoři ukazují, že sociální média umožňují uživatelům vytvářet "iluzi intimity" a využívat komunikaci na dálku k podpoře dezinformací a nedůvěry v průmyslovém měřítku. Tento vývoj je spojen s vzestupem populismu a rizikem, které představuje pro pluralitnější formy demokracie charakterizované institucionálními kontrolami a rovnováhami. Autoři se opírají o přednosti komunikace tváří v tvář a tvrdí, že "zachování demokracie" závisí na tom, zda občané pochopí dlouhodobé důsledky přílišného spoléhání se na komunikaci na dálku. V závěru se proto vracejí k tématům vytyčeným na začátku knihy, a sice k zásadní roli, kterou v moderních společnostech hraje důvěra, a k významu interakce tváří v tvář pro reprodukci této důvěry a demokratických institucí, do nichž by měla být vložena. To vše by mělo být součástí budoucího občanského vzdělávání a má bezprostřední význam mimo jiné pro politiky a sociální a politologické vědce.