Ochrana našeho společného, posvátného domova: Papež František a procesní myšlení

Recenze čtenářů

Kniha Davida Raye Griffina „Chránit náš společný posvátný domov“ zkoumá encykliku papeže Františka „Laudato Si“ optikou filozofie procesu a zdůrazňuje společné hodnoty týkající se ekologie a sociální spravedlnosti. Griffin tvrdí, že falešné chápání Boha přispívá k popírání klimatu, a zdůrazňuje morální závazky, které sdílíme jako správci Země. Kniha je oceňována pro přístupné a zároveň hluboké zpracování složitých filozofických myšlenek a jejich význam pro současné environmentální otázky.

Kniha je vysoce hodnocena pro svou srozumitelnost a přístupnost, díky níž jsou složité filozofické koncepty srozumitelné širokému publiku. Recenzenti oceňují Griffinovu hlubokou analýzu průsečíku mezi encyklikou papeže Františka a teologií procesu, která představuje přesvědčivý argument pro ekologickou spravedlnost. Kniha slouží jako aktuální reakce na klimatické změny a je vnímána jako most mezi náboženskými a vědeckými perspektivami, který podporuje dialog mezi různými náboženstvími.

Někteří recenzenti by si přáli zjednodušenější vysvětlení filozofie Alfreda Northa Whiteheada v souvislosti s lidským jednáním a láskou. Kromě toho, ačkoli kniha účinně nastiňuje shody mezi teologií procesu a papežovými názory, jsou zde zaznamenány rozdíly, například v otázce kontroly populace, které by podle některých čtenářů mohly být řešeny důkladněji.

(na základě 10 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Protecting Our Common, Sacred Home: Pope Francis and Process Thought

Obsah knihy:

Jak se svět stále více potýká s důsledky globálního oteplování a z něj plynoucích klimatických změn, naléhavost krize se stává nevyhnutelnou, a to navzdory pokračujícímu úsilí korporací o vyvolávání pochybností a popírání. V červnu 2015 pak do diskuse výrazně zasáhl papež František.

Ve své encyklice Laudato Si' O péči o náš společný domov vyzval k urychlenému přijetí opatření proti změně klimatu. Téměř současně s oficiálním zveřejněním této encykliky se konala historicky největší konference hnutí známého jako procesní myšlení, které vychází především z filozofie Alfreda Northa Whiteheada. Na této konferenci se diskutovalo o různých způsobech, jak by procesní myšlení mohlo být užitečné v souvislosti s globální environmentální krizí, zejména se změnou klimatu.

David Ray Griffin se v této knize snaží ukázat, proč procesní myšlení - tedy procesní filosofie, teologie a sociální a ekonomické myšlení - poskytuje přirozený a užitečný kontext pro vysvětlení a obhajobu ekologického poselství papežovy encykliky. Griffin ve stručných argumentech ukazuje, že postoj Whiteheadova procesního myšlení ke klimatickým změnám a souvisejícím otázkám je pozoruhodně podobný postoji papeže Františka v encyklice.

Tato podobnost je důležitá ze dvou důvodů. Zaprvé, jelikož procesní myšlení a papežova encyklika vycházejí z velmi odlišných tradic, podobnost umožňuje každému z nich dodat důvěryhodnost tomu druhému.

Za druhé, procesní myšlení, které ztělesňuje dlouhodobý typ filosofické teologie, jež je v souladu s dnešními nejlepšími vědeckými poznatky a jejíž vliv roste, lze využít k podpoře těch rozměrů papežovy encykliky, které by sekulární mysl mohla odmítnout.