Objížďka a přístup: Strategie významu v Číně a Řecku

Recenze čtenářů

Jullienova kniha zkoumá rozdíly mezi čínským a řeckým myšlením a zkoumá, jak tato odlišná paradigmata ovlivňují komunikaci a porozumění. Zdůrazňuje nepřímou, sugestivní povahu čínského myšlení v kontrastu s přímým, analytickým přístupem řecké filozofie a obhajuje neutrální myšlení, které umožňuje ocenit nuance čínské citlivosti.

Jullien je oceňován za svou hlubokou erudovanost a schopnost prezentovat čínské myšlení způsobem, který je pro západní čtenáře poutavý. Kniha je popisována jako osvěžující a pronikavá, poskytující vhled do kulturních rozdílů, který přispívá k lepšímu pochopení intelektuální rozmanitosti lidstva. Mnozí recenzenti ji doporučují jako nezbytnou četbu pro zájemce o globální perspektivy.

Některé kritiky zmiňují přání důkladněji prozkoumat historické a politické důvody, které stojí za preferencí nepřímého vyjadřování v čínském myšlení. Složitost Jullienových srovnání může také představovat výzvu pro čtenáře, kteří hledají přímočarou analýzu.

(na základě 2 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Detour and Access: Strategies of Meaning in China and Greece

Obsah knihy:

Zkoumání ústřední role nepřímých způsobů vyjadřování ve starověké Číně.

V čem je pro nás výhodné mluvit o věcech nepřímo? Jak nám takový odstup umožňuje lépe objevovat - a popisovat - lidi a předměty? Jak distancování působí? Co můžeme získat, když se ke světu přiblížíme nepřímo? Jinými slovy, jak nám odstup umožňuje přístup? Tak začíná Francois Jullien své zkoumání strategie, rafinovanosti a tvorby významů ve starověkých i moderních čínských estetických a politických textech a událostech. Jullien se pohybuje mezi rétorickými tradicemi starověkého Řecka a Číny a nepokouší se o prosté srovnání obou civilizací. Místo toho využívá perspektivy, kterou mu každá z nich poskytuje, aby získal přístup ke kultuře, kterou mnozí obyvatelé Západu považují za podivnou - "pro mě je to všechno čínské" - a jejíž podivnost byla zastíněna předpokladem její známosti. Srovnání využívá také k tomu, aby osvětlil roli řeckého myšlení v západní civilizaci. Jullien znovu čte hlavní texty čínského myšlení - Knihu písní, Konfuciovy Analekty a díla Mencia a Lao-c'. Zabývá se otázkou okrajového, nepřímého a aluzivního významu, aby prozkoumal, jak techniky okliky umožňují přístup k jemnějším významům, než jakých lze dosáhnout přímým přístupem.

Nepřímá řeč, uzavírá Jullien, je komplexní způsob indikace, otevřený mnoha perspektivám a variantám, nekonečně přizpůsobitelný konkrétním situacím a kontextům. Jullien se soustředí na to, co není řečeno nebo co je řečeno pouze jinými prostředky, a sleduje výhody a náklady této rétorické strategie, v níž chybí absolutní pravda.