Recenze čtenářů
Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 3 hlasů.
Obsah knihy:
Poezie. Z francouzštiny přeložil Jonathan Larson. Nakladatelství The Song Cave má tu čest vydat k padesátému výročí vydání první anglický překlad knihy Francise Pongeho NIKDY NEZAPOMENU. Zdánlivě se jedná o knihu napsanou na počest samotného ročního období a koloběhu času, po jejím prvním vydání v Paříži v květnu 1968 však tyto zápisky v tomto kontextu nabyly většího metaforického významu a zabývaly se potřebou nových začátků a revoluce.
Duben není vždy nejkrutější měsíc. V těchto zatoulaných zápiscích z počátku dubna 1950 Ponge představuje novodobou verzi Stravinského "Sacre du printemps" nebo "Jaro a všechno" Williama Carlose Williamse - jarní inscenaci všech vzkříšených energií přicházejícího jara, jak je na vlastní kůži zažil na statku "La Fleurie" v jižní Francii. Když byl Pongeův venkovský pastorální text o osmnáct let později, v květnu 1968, publikován v Tel Que, získal nyní specifickou městskou historii a utopičnost, jeho lukrétistická "Nioque" neboli gnóze nyní promlouvala ke gnómickým revolučním heslům barikád na levém břehu: "Buďte realisté, požadujte nemožné", "Pod dlažebními kostkami, pláž". Jonathanu Larsonovi se v pečlivém pojetí Pongeho podařilo zachytit to, co je na jeho poezii nejprozaičtější - její zuřivý komunismus obyčejnosti, její naléhání, že vzít na sebe část věcí znamená vzít slova v jejich nejetymologičtější každodennosti. -Richard Sieburth.
Tento překvapivě svěží a potřebný dokument Francise Pongeho z padesátých let minulého století se k nám dostává prostřednictvím až příliš vzácného poetického ztvárnění. Jonathan Larson chápe, že každý básník vytváří jazyk nově, a proto našel poetiku vhodnou pro příležitost Pongeho vlastní básnické logiky V tomto podání nám - jako čtenářům - Larsonova absolutní pečlivost a pozornost věnovaná sylabické váze a míře, syntaxi a délce každého odvíjejícího se řádku umožňuje vstoupit do dramatu nově vytvořeného textu, jinými slovy objevit novou báseň v samotném jejím vzniku. Nic z toho se však neděje na úkor přesnosti nebo podřízením se originálu rukou toho, kdo vládne císařským jazykem. To není v dnešní době nijak výjimečné a díky Larsonovu vytříbenému sluchu se nám znovu dostává dojemnosti a naléhavosti Pongeho vlastního okamžiku. --Ammiel Alcalay.
