Leviathan (Deluxe Library Binding)

Recenze čtenářů

V recenzích na Hobbesova Leviathana se mísí obdiv k jeho hlubokým myšlenkám o správě věcí veřejných a teorii společenské smlouvy s výtkami kvůli jeho složitému jazyku a dlouhé struktuře. Zatímco mnozí považují filozofické postřehy za neocenitelné, častým tématem je obtížná četba kvůli zastaralému textu a hutné argumentaci.

⬤ Bohatý filozofický obsah o lidské přirozenosti, vládnutí a teorii společenské smlouvy.
⬤ Považován za klasiku a základní četbu pro pochopení moderních demokracií.
⬤ Nabízí cenné poznatky o vzájemném působení sekulárního vládnutí a náboženského přesvědčení.
⬤ Pro mnoho čtenářů je v některých částech překvapivě podnětná a srozumitelná.
⬤ Relevantní koncepty týkající se mezinárodních vztahů a občanské společnosti.

⬤ Text se obtížně čte kvůli zastaralému jazyku a složité argumentaci.
⬤ Některá vydání trpí špatným formátováním, problémy s vazbou a typografickými chybami.
⬤ Rozsah knihy (více než 700 stran) může být skličující a vyžaduje čas na zpracování.
⬤ Ne všichni čtenáři souhlasí s Hobbesovými závěry, což může vést k nesouhlasu s jeho názory.

(na základě 251 hodnocení čtenářů)

Obsah knihy:

Leviatan patří ke klasickým západním státnickým dílům srovnatelným s Machiavelliho Princem. Zabývá se strukturou společnosti a legitimní vládou a je považováno za jeden z prvních a nejvlivnějších příkladů teorie společenské smlouvy.

Byl napsán v době anglické občanské války (1642-1651) a obhajuje společenskou smlouvu a vládu absolutního panovníka. Hobbes napsal, že občanské válce a brutální situaci přírodního stavu ("válka všech proti všem") lze zabránit pouze silnou, nedělenou vládou. Hobbes výslovně odmítá myšlenku dělby moci.

V bodě 6 se Hobbes výslovně vyslovuje pro cenzuru tisku a omezení práva na svobodu projevu, pokud by je panovník považoval za žádoucí pro podporu pořádku. Hobbes výslovně uvádí, že panovník má pravomoc prosazovat moc ve věcech víry a doktríny, a pokud tak nečiní, vyzývá k neshodám.

Thomas Hobbes se ve svém díle Leviathan dotkl také možnosti panovníka ukládat daně. Hobbes se domníval, že k rovné spravedlnosti patří i rovné ukládání daní.

Rovnost daní nezávisí na rovnosti bohatství, ale na rovnosti dluhu, který má každý člověk vůči pospolitosti za svou obranu a udržování právního státu.