Leviatan - MATERIÁL, FORMA A MOC SPOLEČNÉHO VYHLAZENÍ EKLÉZISTICKÉ A CIVILNÍ: 100 nejlepších knih literatury faktu: č. 94 - Leviatan - Thomas Hobbes

Recenze čtenářů

Hobbesův Leviathan je složitý a základní text politické filozofie, který pojednává o lidské přirozenosti, vládě a společenské smlouvě. Mnozí recenzenti chválí Hobbesovy postřehy a argumenty, ale zároveň upozorňují na problémy při čtení knihy kvůli jejímu zastaralému jazyku a délce. Celkově se čtenáři shodují, že se jedná o důležité dílo, které však vyžaduje trpělivost a pečlivé čtení.

⬤ Hloubkové zkoumání politické filozofie a lidské přirozenosti.
⬤ Nabízí přesvědčivé argumenty pro nutnost silné centrální vlády.
⬤ Považován za klasický a základní text teorie společenské smlouvy.
⬤ Podnětný a bohatý na myšlenky.
⬤ Některá vydání se navzdory své složitosti čtou překvapivě snadno.

⬤ Zdlouhavé a obtížně čitelné kvůli zastaralému jazyku a struktuře.
⬤ Některá vydání mohou mít špatnou vazbu nebo typografické chyby.
⬤ Pro správné pochopení mohou vyžadovat další zdroje nebo průvodce.
⬤ Ne všichni čtenáři souhlasí s Hobbesovými závěry, což může pro některé omezit přitažlivost.

(na základě 251 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Leviathan - THE MATTER, FORME, & POWER OF A COMMON-WEALTH ECCLESIASTICAL AND CIVILL: The 100 best nonfiction books: No 94 - Leviathan by Thomas Hobbes

Obsah knihy:

RECENZE knihy LEVIATHAN Thomas Hobbes.

100 nejlepších knih literatury faktu: Thomas Hobbes (1651): Leviathan (č. 94)

Esej Thomase Hobbese o společenské smlouvě je jak zakládajícím textem západního myšlení, tak mistrovským dílem vtipu a fantazie.

Podle historika a drbny 17. století Johna Aubreyho Thomas Hobbes "měl ve zvyku říkat, že kdyby četl tolik jako ostatní lidé, nevěděl by víc než ostatní lidé". Jako velký myslitel je Hobbes ztělesněním anglického zdravého rozumu a amatérského ducha a je o to přitažlivější, že svou filozofii odvozoval ze své zkušenosti učence a literáta, současníka a příležitostného spolupracovníka Galilea, Descarta a mladého Karla Stuarta, prince z Walesu, před restaurací.

Hobbes sám se narodil jako alžbětinec a rád říkal, že jeho předčasné narození v roce 1588 bylo způsobeno matčinou úzkostí z hrozby španělské Armady:

... byla to moje drahá matka.

Porodila dvojčata najednou, mě i strach.

Během svého dlouhého života se Hobbes nikdy nevzdálil nebezpečí doby (zejména třicetileté války a anglické občanské války) ani nebezpečí, které podporoval zádumčivý realismus a pragmatická jasnost jeho filozofie. Jaká je, ptal se Hobbes, forma politiky, která by poskytla bezpečí, po němž on i jeho současníci toužili, ale které jim bylo vždy odepřeno?

Frontispice knihy Leviatan od Thomase Hobbese.

Slavný frontispis knihy Leviathan. Fotografie: Alamy.

S podtitulem The Matter, Forme and Power of a Commonwealth Ecclesiasticall and Civil vyšel Leviathan poprvé v roce 1651, v Cromwellových letech, se snad nejslavnější titulní stranou v anglickém kánonu, rytinou všemocného obra složeného z nesčetných drobných lidských postav, který se tyčí nad pastorální krajinou se vztyčeným mečem a křížem.

Tak vstoupil "Leviathan" (svrchovaná moc) do anglického lexikonu a Hobbesova vize člověka jako bytosti nikoli přirozeně společenské, oživované úctou ke společenství, ale jako tvora ryze sobeckého, motivovaného osobním prospěchem, se zhustila do jeho slavného shrnutí existence lidstva jako "osamělé, chudé, protivné, brutální a krátké".

Hobbes tvrdil, že ke zlepšení těchto podmínek by měl člověk přijmout určité "přírodní zákony", které by lidské společnosti zakazovaly "to, co ničí" život, a ctnost by se tak stala prostředkem "klidného, společenského a pohodlného života".

První zákon přírody zní: "každý člověk by měl usilovat o mír". To bude podle něj těžko dosažitelný cíl: obecným sklonem celého lidstva je "neustálá a neklidná touha po moci, která ustává až ve smrti". Druhý zákon přírody zní: "člověk (musí) být ochoten, když jsou takoví i ostatní... vzdát se svého práva na všechny věci.

A spokojit se s takovou mírou svobody vůči jiným lidem, jakou by dovolil jiným lidem vůči sobě". Třetí zákon přirozenosti zní: "lidé plní své smlouvy, které uzavřeli.".

V podstatě se jedná o Hobbesovu společenskou smlouvu vynucovanou vnější mocí. V souladu s tím by členové občanské společnosti měli uzavřít smlouvu, která by svěřila jejich moc a sílu "jednomu člověku nebo shromáždění lidí...". Když se tak stane, nazývá se množina takto sjednocená v jedné osobě Commonwealth". Pro Hobbese je uzavření takové smlouvy o moci jedinou zárukou míru a prosperity: "Po dobu, kdy lidé žijí bez společné moci, která by je všechny udržovala v bázni, jsou ve stavu, který se nazývá válka.

A to taková válka, v níž je každý člověk proti každému člověku.".