V této knize se autoři pokoušejí o nový přístup k fenoménu výpůjční výslovnosti v češtině a lužické srbštině. Na základě diachronních korpusů a slovníků ve čtyřech příkladových studiích ukazují, jak se prolínají jazykové kontakty a individuální vývoj.
Dvě studie sledují vývoj valence vybraných sloves. Ve dvou dalších jsou předpony před -/ pśed- a nad- charakterizovány z hlediska tvoření slov.
Ve všech třech jazycích je pozorován různý stupeň sémantické strukturní adaptace. Autoři se proto vyslovují pro začlenění afixace do reprezentace tvoření slov namísto dichotomie mezi cizím a vlastním.
