Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha Billa Bodriho „Korekce zenu“ se snaží o revoluci v asijských duchovních praktikách, zejména v zenu a buddhismu, a to tím, že se zabývá nedostatky v současných praktikách a zdůrazňuje potřebu práce s vnitřní energií, fyzických cvičení a důkladnějšího pochopení učení o osvícení. Předkládá podrobné poznatky o tom, jak přistupovat k meditaci a osobní kultivaci, a nabízí nový pohled na duchovní dosažení. Zatímco mnozí recenzenti chválí její transformační vhledy, jiní zpochybňují její platnost a autorův přístup.
Klady:⬤ Revoluční vhled do zenu a dalších duchovních praktik.
⬤ Důkladné vysvětlení meditačních technik a duchovní kultivace.
⬤ Důraz na význam fyzických cvičení a práce s vnitřní energií.
⬤ Nabízí praktické metody sebekultivace a kultivace osobnosti.
⬤ Jedinečné pohledy na stupně osvícení, které v tradičních textech nenajdete.
Zápory:⬤ Někteří čtenáři považují tento materiál za pochybný nebo příliš provokativní, což je vede k jeho odmítnutí.
⬤ Náročné a intenzivní praktiky nemusí být vhodné pro každého.
⬤ Názory autora mohou být v rozporu s tradičnějšími výklady zenu a buddhistických praktik, což vede ke skepsi.
(na základě 6 hodnocení čtenářů)
Původní název:
Correcting Zen: Reforming Buddhist Practice According to Lost Buddhist Principles
Obsah knihy:
Účelem této knihy je pevněji vás usadit v posloupnosti stupňů k dosažení osvícení.
Je napsána jakoby pro buddhistické mnichy a mnišky, protože pro tuto skupinu čtenářů může být nejužitečnější, ale může pomoci jednotlivcům ve všech duchovních tradicích. Jejím přečtením si příslušníci jiných náboženství budou moci uvědomit, jak se jejich svatí stávají osvícenými, a toto poznání jim hluboce pomůže v jejich vlastních duchovních praktikách a tradicích.
Když Buddha Šákjamuni poprvé učil své žáky, zdůrazňoval prázdnotu našeho já a jevů. Jasně učil, že všechny věci postrádají nezávislou, vnitřní, vlastní, tedy základní povahu, protože jsou složenými konstrukcemi definovanými všemi ostatními věcmi. Neexistují tedy ze své podstaty, ale pouze provizorně prostřednictvím synovských vztahů. Celý život učil principům ne-já, pomíjivosti, závislého (podmíněného) vzniku a utrpení. Tyto základní dharmy již byly dostatečně předány společnosti, protože je nyní přijímá i moderní věda.
Na konci svého života Šákjamuni překvapivě obrátil své učení, protože v Nirvána sútře pak mluvil o Pravém Já, stálosti, čistotě a blaženosti. Toto učení se zdálo být opakem jeho předchozích lekcí o nesobeckosti, pomíjivosti, nečistotě a utrpení, ale tento nový přístup měl svůj důvod.
Lekce v této knize jsou formou dovedných prostředků, protože stanovují důležitost fyzických kultivačních praktik spíše než jen mentální kultivace, jako je meditační praxe.
Buddha Šákjamuni za svého života zdůrazňoval, že musíme očistit své vědomí, abychom dosáhli duchovních úspěchů dhjány, což jsou specifické stupně dosažení arhatství neboli Arhata. Málokdy zdůrazňoval fyzické aspekty stupňů duchovního dosažení, ani to, že bychom se měli zapojit do skutků služby společnosti, abychom pomohli odstranit podmínky utrpení kolem nás, které lidé v životě běžně zažívají. Nicméně "zkrášlování společnosti" je také formou fyzické očisty, která v podstatě stojí za motivací mahájánové a ezoterické buddhistické tradice. Vzhledem k tomu, že etika a společenská morálka od jeho dob pokročily a úroveň vzdělání a porozumění veřejnosti rovněž, je prospěšné, aby se nyní do buddhistické praxe vrátil dvojí důraz na očistu mysli a těla (mind-body). Jinými slovy, měl by se klást větší důraz na kultivaci těla a práci s vnitřní energií, protože ta je pro osvícení nezbytná.
V této knize proto najdete důraz na tato opomíjená témata s cílem napravit mnohé ze současných nedostatků v buddhistické praxi, zejména v rámci zenové tradice, a pomoci tak více lidem dosáhnout osvícení a mnohem rychleji.
