Konec básně

Recenze čtenářů

Kniha je sbírkou přednášek Paula Muldoona, které se zabývají uměním poezie prostřednictvím podrobných rozborů básní patnácti různých básníků. Přestože kniha přináší cenné poznatky a zaujme čtenáře svou hloubkou a souvislostmi, někteří recenzenti mají pocit, že může postrádat praktické návody pro autory a občas může působit samoúčelně.

Přednášky jsou dobře zpracované a zasvěcené a ukazují Muldoonovo hluboké porozumění poezii. Poskytují fascinující blízké čtení a zkoumají souvislosti mezi básníky, díky čemuž je kniha poutavá i pro milovníky poezie. Vysoce oceňujeme detailnost rozborů a šíři literárních odkazů.

Někteří čtenáři považují přednášky za nabubřelé a příliš samoúčelné, postrádající praktické poznatky pro autory, kteří chtějí zlepšit vlastní tvorbu. Objevuje se názor, že zaměření na aluze může zastínit jiné cenné aspekty pozorného čtení.

(na základě 10 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The End of the Poem

Obsah knihy:

V knize Konec básně Paul Muldoon oslnivě zkoumá různorodou skupinu básní, od Yeatsovy „All Souls' Night“ přes „I Remember“ Stevieho Smithe až po „Autopsychography“ Fernanda Pessoy.

Muldoon připomíná, že slovo „báseň“ pochází prostřednictvím francouzštiny z latiny a řečtiny: „věc stvořená nebo vytvořená“. Ptá se: „Co je to ‚báseň‘? Může být báseň vůbec někdy samostatnou strukturou, nebo se musí vždy propojit s celou bibliografií a biografií svého autora? Muldoon zkoumá bezbřehost vytvořenou vlivem, to, co měl na mysli Robert Frost, když trval na tom, že „způsob, jak číst báseň v próze nebo ve verších, je ve světle všech ostatních básní, které kdy byly napsány.“.

Nakonec se Muldoon vrací k nejplodnějšímu a zároveň nejproblematičtějšímu aspektu slovního spojení „konec básně“: k interpretaci, která se soustřeďuje na „cíl“ či „funkci“ básně, a k otázce, zda konec básně je či není začátkem kritiky. Neuctivý a hluboce poučený román Konec básně představuje energický přístup k novému pohledu na poezii.