Kniha Jubileí; Malá Genesis, Mojžíšova apokalypsa

Recenze čtenářů

Kniha Jubileí poskytuje hlubší vhled do biblických vyprávění, zejména do Genesis a Exodu, a zároveň vyplňuje historické mezery týkající se biblických postav a událostí. Je oceňována pro svou snadnou čitelnost a mnozí ji považují za základní zdroj pro teologické studium, neboť nabízí další souvislosti biblických příběhů. Někteří čtenáři ji však považují za matoucí kvůli struktuře a překrývání časových linií a jiné zklamal její výkladový styl.

** Poskytuje hlubší teologický vhled do biblických vyprávění ** Vyplňuje mezery v biblickém textu a zabývá se otázkami týkajícími se postav, jako je Kain a nefilové ** Dobře napsané a srozumitelné pro mnoho čtenářů ** Cenný zdroj pro seriózní studium Bible a vhodný doplněk teologických knihoven ** Pojednává o tématech a zákonech, které nejsou v Bibli výslovně popsány ** Poutavý pohled na biblické dějiny a postavy

** Může být matoucí kvůli překrývajícím se časovým liniím a struktuře ** Někteří čtenáři mají pocit, že je příliš zjednodušená nebo „hloupá“ ** Výkladové volby nemusí odpovídat očekáváním všech čtenářů ** Většina náboženských tradic ji nepovažuje za kanonickou, což může omezovat její přijetí ** Menšina čtenářů ji nepovažovala za poučnou nebo poutavou

(na základě 64 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Book of Jubilees; The Little Genesis, the Apocalypse of Moses

Obsah knihy:

Kniha Jubileí, známá také jako Malá Genesis a Mojžíšova apokalypsa, začíná neobvyklým tvrzením o autorství.

Je připisována samotné Mojžíšově ruce; vznikla v době, kdy byl na hoře Sinaj, když mu Boží anděl diktoval události, které se odehrály od počátku světa. Příběh je psán z pohledu anděla.

Andělský monolog se odehrává po vyjití synů Izraele z Egypta. Děj se odehrává na vrcholu hory Sinaj, kam byl Mojžíš povolán Bohem. Text se pak odvíjí tak, že anděl odhaluje nebeský pohled na dějiny.

Provází nás stvořením člověka, Adamovým pádem z milosti, spojením padlých andělů a pozemských žen, zrozením démonického potomstva, očištěním země potopou a překvapivým tvrzením, že se nějakým způsobem změnila samotná přirozenost člověka, což přineslo člověka s méně hříšnými vlastnostmi než jeho předpotopní protějšek. Příběh dále doplňuje mnoho podrobností z dějin Izraele a končí v okamžiku, kdy se odehrává samotné vyprávění, tedy po exodu.