Původní název:
Joyce's Finnegans Wake: The Curse of Kabbalah Volume 6
Obsah knihy:
Šestá kniha z řady pokračuje v průkopnickém rozboru románu Jamese Joyce Finnegans Wake, který tento neakademický autor zpracoval slovo po slově. Tento svazek zahrnuje celou dlouhou 2. kapitolu. 3 se záměrem prozkoumat jejích 80 stran jako umělecký objekt. Vycházejíc z poslední kapitoly o dětech, roli, kterou v případě dětí plní příliš starostliví rodiče, přebírají v případě dospělých imperialistické síly. Imperialisté pohlcují slabé dospělé duchy tím, že jim říkají, co mají dělat. Z analyticky náročných dětí se pod vedením imperialistů stávají pasivní/agresivní dospělí. Ti jsou v této kapitole "head linery". Duchovní imperialisté v této kapitole sahají od církve, která vám dovoluje prožívat radost ze sexuálního styku pouze v postroji řádně sezdaného stavu, přes stát, který vám nařizuje zabíjet jiné lidi, až po vaše zákazníky, jejichž touhy musíte uspokojovat, abyste mohli podnikat, a vaše kolektivní nevědomí, v němž se nacházejí kolektivní bulletiny zaznamenané v lidské zkušenosti. Všichni tito uzurpátoři jsou nasazeni, aby omezovali vaši svobodnou vůli a nařizovali vám, co máte dělat. Promlouvají k vašemu vnějšímu uchu, aby udusili hlas ve vašem vnitřním uchu. Z hlediska teologie ŘKC vztahující se k lidskému duchu je Duch svatý přinejmenším teoreticky zdrojem vzájemnosti a má do našich lidských vztahů vnášet ducha spojené otcovsko-synovské božské vzájemnosti.
Tento duch je však od Letnic uzavřen v církvi a je jí výhradně podáván prostřednictvím svátostí. V Joyceově teologii pasivní Duch svatý, který je uzavřen v církvi, sice registruje vztah v trojici otce a syna, ale tento vztah není láska, nýbrž nadvláda otce nad synem. Joyce vidí tuto otcovskou nadvládu v Kristově bázlivé neochotě v Getsemanské zahradě. V této kapitole jsou třemi hlavními oběťmi, které duchovní imperialisté učinili pasivními, kapitán v povídce Norský kapitán, Buckley v povídce Buckley a ruský generál a Earwicker ve své vlastní hospodě. Předmětnými arénami pasivity jsou sex, válka a vydělávání na živobytí. V pozadí je jako vždy u Joyce pasivita Evy a Adama v zahradě, pasivita, která vpustila agresivního boha TZTZ do jejich duší jako strach a závislost a byla uložena v kolektivním nevědomí. Dějištěm této kapitoly o lidském duchu je prodej alkoholických nápojů Earwickerem v jeho hospodě příznačně nazvané "Dům na zavolanou". Za situace, kdy "stout" teče do sklenic a mince cinkají do jeho pokladny, se tato kapitola zaměřuje na to, co ještě v tomto procesu prodává majitel Earwicker konzumujícím návštěvníkům. A tím dalším je jeho vlastní stout, jeho vlastní pálenka. Ačkoli je Proprietor, sám sebe už nevlastní. Přijímá jejich "objednávky" a následně přijímá jejich objednávky.
Publikum v této hospodě je výhradně mužské. A protože alkohol mluví za všechny, tito muži si dělají a říkají, co chtějí, poslouchají stále stejné historky a vtipkují, místo aby spolu mluvili. Nedochází zde k žádnému sjednocení, společenství ani k rozhovoru podporujícímu vzájemnost. Pasivní/agresivní muži na sebe křičí, ale nekomunikují, přičemž komunikace je síť založená na vzájemnosti Ducha svatého. Ve slovní hříčce, která spojuje většinu této kapitoly, se z juvenilních psychosexuálních "zádrhelů" stávají telefonické "zádrhele" v komunikaci a vzájemnosti dospělých.
