Je Shakespeare mrtvý?

Recenze čtenářů

Mark Twain ve svém zkoumání Shakespearova autorství vtipně a zároveň provokativně kritizuje tradiční názor, že autorem slavných her a sonetů je William Shakespeare ze Stratfordu. Twain navrhuje alternativní teorie, včetně možnosti zapojení sira Francise Bacona nebo kolektivního autorství skupiny nadaných jedinců. Kniha je poutavá a podněcuje čtenáře ke zpochybnění obecně přijímaných mýtů, i když je třeba poznamenat, že argumentace postrádá pádné důkazy.

⬤ Poutavý a podnětný
⬤ humorný styl psaní typický pro Twaina
⬤ nastoluje přesvědčivé otázky o Shakespearově autorství
⬤ slouží jako dobrý úvod do debaty o Stratfordu a Oxfordu
⬤ obsahuje kritické postřehy a srovnání s Twainovými vlastními zkušenostmi.

⬤ Argumentace se může opakovat a není zcela přesvědčivá
⬤ postrádá pádné důkazy na podporu tvrzení
⬤ některé výtky týkající se kvality fyzického zpracování knihy
⬤ není to Twainovo nejvtipnější dílo
⬤ nemusí se líbit těm, kteří jsou pevně přesvědčeni o Shakespearově autorství.

(na základě 26 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Is Shakespeare Dead?

Obsah knihy:

Tato historická kniha může obsahovat četné překlepy a chybějící text. Kupující si mohou zdarma stáhnout naskenovanou kopii originálu knihy (bez překlepů) od vydavatele.

Není indexováno. Není ilustrováno. Vydání z roku 1909.

Úryvek: ..

Nejvyššího soudce v roce 1850 a následně se stal lordem kancléřem. Její váhu nepochybně ocení spíše právníci než laici, neboť jen právníci vědí, jak nemožné je pro ty, kdo neprošli právnickou praxí, vyhnout se projevům neznalosti, pokud se odváží používat právní termíny a diskutovat o právních doktrínách.

„Nic není tak nebezpečné,“ napsal lord Campbell, “jako když se někdo, kdo není z řemesla, pokouší zasahovat do našeho zednářství.“ Laik se jistě prozradí tím, že použije nějaký výraz, který by právník nikdy nepoužil. Sám pan Sidney Lee nám k tomu poskytuje příklad. Píše (str.

164): „Dne 15. února 1609 Shakespeare ... dosáhl od poroty rozsudku proti Addenbrokeovi o zaplacení č.

6 a č. 1.

V roce 1609 se Shakespeare stal porotcem. 55. od.

nákladů.“ Nyní by právník nikdy nemluvil o získání „rozsudku od poroty“, neboť úkolem poroty není vynést rozsudek (což je výsadou soudu), ale zjistit fakta.

Jde sice o hrubou chybu, ale je to jen jedna z těch drobností, díky nimž právník okamžitě pozná, zda je pisatel laik, nebo „jeden z řemeslníků“. Když se však laik odváží ponořit se hluboko do právních témat, má přirozeně sklon předvádět svou nekompetentnost. „Ať si neprofesionál, jakkoli bystrý,“ píše opět lord Campbell, “troufne mluvit o právu nebo čerpat ilustrace z právní vědy při probírání jiných témat, rychle upadne do směšné absurdity.“ A co říká tatáž vysoká autorita o Shakespearovi? Měl „hluboké technické znalosti práva“ a snadno se seznámil s „některými z nejstručnějších řízení v anglické jurisprudenci“.

A ještě jednou: „Kdykoli se tomuto sklonu oddává, shodně pokládá...