Já a jiné psaní

Recenze čtenářů

Sbírka esejů Marguerite Durasové nabízí směs postřehů na různá témata, ukazuje její osobitý styl a nabízí anglickým čtenářům první překlady méně známých děl. Přestože je oceňována pro svou kvalitu a jedinečnost, nemusí se stejně líbit všem čtenářům.

Jedinečný styl psaní, dobrý překlad méně známých děl, nabízí postřehy k různorodým tématům (psaní, móda, politika), osloví Durasové fanoušky a je dobře prezentován.

Některým čtenářům mohou eseje připadat méně vybroušené ve srovnání s jejími romány a ti, kdo Durasovou neznají, nemusí sbírku plně docenit.

(na základě 5 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Me & Other Writing

Obsah knihy:

Literatura faktu. Beletrie. Esej. Film. Literární kritika. Přeložily Olivia Baes a Emma Ramadan. Úvod Dan Gunn. Zvědavost Marguerite Durasové v literatuře faktu i v beletrii byla nekonečná, její intelekt sžíravý. V rámci jediného eseje se může pohybovat od Flauberta přes "rozptýlení touhy" až po holocaust; v rámci celku jejích esejů se styl neustále vyvíjí, téma se mění, jak se její mysl posouvá za hranice zřejmého směrem k stále originálnější půdě.

Kniha JÁ A JINÉ PÍSNIČKY je průvodcem po neobyčejné šíři Durasové literatury faktu. Od ohromujícího jednostránkového "Já" až po rozsáhlé sedmdesátistránkové "Léto 80" - v této sbírce není dílo, které by se dalo snadno zařadit. Jsou to esejistická díla napsaná pro svou dobu, ale příliš virtuózní na to, aby se dala zařadit do historie, díla komentářová, vzpomínková nebo reportážní, která jsou zároveň bezpochyby uměleckými díly.

"Při čtení Marguerite Durasové je někdy těžké rozeznat, jestli si tisknete ruce na její hruď, nebo jestli ona tiskne ruce na vaše. Vydolovala z vás ty nejhlubší pocity, nebo jste chytili horečku jejího srdce? Její literatura faktu, psaná stejnou krví a mořskou vodou jako její beletrie, vyvolává stejný pocit." - Julia Berick, Paris Review "Staff Picks".

"Je to psaní, které si žádá a poskytuje vlastní reflektor - nejen svou žhavou inteligencí (jako v Durasové čtení násilí, které se odehrává nikoliv na Simone Deschampsové, ale na ní v 'Hrůze v Choisy-le-Roi'), ale také odmítáním lineární expozice, způsob, jakým přechází od jedné myšlenky ke druhé nebo jakým rozptyluje čtenářovo očekávání autorských výroků tím, že místo nich nabízí lyrický obraz (Olivia Baesová a Emma Ramadanová se ve vynikající poznámce na závěrečných stránkách knihy zamýšlejí nad problémy překladu této nepřehlednosti). "--Heather Cleary, Lit Hub "Book Marks".