Recenze čtenářů
Shrnutí:Homo Ludens od Johana Huizingy je komplexní a podnětné zkoumání role hry v kultuře a civilizaci. Kniha se zabývá různými aspekty hry a představuje ji jako základní lidskou činnost, která ovlivňuje umění, právo, válku a další. Přestože je obsah knihy bohatý a pronikavý, překlad do češtiny se setkal se smíšenými ohlasy a někteří čtenáři jej považují za nedostatečný. V akademických kruzích je kniha považována za nezbytnou četbu, zejména pro ty, kteří se zabývají hrami a kulturními dějinami.
Klady:Kniha je dobře prozkoumána, je zasvěcená a představuje hru jako klíčový aspekt lidské civilizace. Mnozí čtenáři ji považují za příjemnou, intelektuálně podnětnou a relevantní pro různé obory, včetně antropologie a sociologie. Kniha je oceňována pro svůj poetický a elegantní styl psaní, díky němuž je silným čtením na dané téma. Několik recenzentů ji považuje za klasiku, která je nezbytná pro pochopení kultury a her.
Zápory:Překlad byl kritizován za špatný, což může některým čtenářům ubírat na zážitku z četby. Kniha je popisována jako hutná, jazykově náročná a nevhodná pro příležitostné čtení. Někteří čtenáři zjistili, že nesplňuje jejich očekávání ohledně pokrytí spontánní hry oproti strukturovaným hrám. Kromě toho může některým připadat zastaralá vzhledem k historickému kontextu.
(na základě 62 hodnocení čtenářů)
Původní název:
Homo Ludens: A Study of the Play-Element in Culture
Obsah knihy:
Johan Huizinga v knize Homo Ludens definuje hru jako ústřední činnost prosperujících společností. Uvádí pět charakteristik hry: je svobodná; není to "běžný" nebo "skutečný" život; liší se od "běžného" života jak místem, tak délkou trvání; vytváří řád; není spojena s žádným hmotným zájmem a nelze z ní získat žádný zisk.
Huizinga na příkladech z různých kulturních oblastí humanitních věd, obchodu a politiky zkoumá hru ve všech jejích rozmanitých podobách - jak souvisí s jazykem, právem, válkou, věděním, poezií, mýtem, filozofií, uměním a mnoha dalšími. Jak píše: "Civilizace je ve svých nejranějších fázích hrou. Nevzniká ze hry jako dítě oddělující se od lůna matky: vzniká ve hře a jako hra a nikdy ji neopouští.".
Počínaje Platónem sleduje Huizinga přínos "člověka-hráče" ve středověku, renesanci a raném novověku. S ohledem na naši dobu píše: "V americké politice je hra) ještě zřetelnější. Dlouho předtím, než se systém dvou stran zredukoval na dva gigantické týmy, jejichž politické rozdíly jsou pro člověka zvenčí stěží rozeznatelné, se v Americe předvolební boj vyvinul v jakýsi národní sport." (viz. Svým pozoruhodným historickým záběrem definuje Homo Ludens hru pro další generace.
"Fascinující vyprávění o 'člověku-hráči' a přínosu hry pro civilizaci." - Harper's.
"Huizinga, spisovatel s bystrou a silnou inteligencí, kterému pomáhá dar vyjadřování a výkladu, jenž je velmi vzácný, shromažďuje a interpretuje jeden z nejzákladnějších prvků lidské kultury: instinkt pro hru. Při četbě tohoto svazku člověk náhle zjistí, jak hluboce jsou výdobytky práva, vědy, chudoby, války, filozofie i umění živeny instinktem hry." - Roger Caillois, editor Diogena.
