Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha Johana Huizingy „Homo Ludens“ zkoumá koncept hry jako základní charakteristiku člověka a zabývá se jeho kulturními, jazykovými a sociologickými důsledky. Zatímco mnozí čtenáři ji považují za hlubokou, podnětnou a elegantně napsanou, jiní se potýkají s jejím těžkým a hutným jazykem, zejména pokud očekávali lehčí nebo konkrétnější zaměření na hry.
Klady:Kniha je oceňována pro svůj pronikavý a výstižný text, důkladné zkoumání povahy hry a jejího významu pro různé aspekty kultury a civilizace. Čtenáři oceňují Huizingovu schopnost propojit hru se závažnými kulturními prvky a její uplatnění napříč obory, jako je umění, právo a rituály. Mnozí ji považují za čtení, které změní jejich život, a za klasiku v oblasti kulturních dějin.
Zápory:Někteří čtenáři považují hutný a akademický jazyk knihy za náročný a naznačují, že vyžaduje znalost více jazyků a pojmů, což omezuje její přístupnost. Několik recenzentů navíc vyjadřuje zklamání nad tím, že kniha nesplnila jejich očekávání ohledně konkrétních příkladů spontánních her oproti hrám strukturovaným. Objevují se stížnosti týkající se vnímané kvality anglického překladu.
(na základě 62 hodnocení čtenářů)
Původní název:
Homo Ludens: A Study of the Play-Element in Culture
Obsah knihy:
Johan Huizinga v knize Homo Ludens definuje hru jako ústřední činnost prosperujících společností. Uvádí pět charakteristik hry: je svobodná; není to běžný nebo skutečný život; liší se od běžného života jak místem, tak délkou trvání; vytváří řád; není spojena s žádným hmotným zájmem a nelze z ní získat žádný zisk.
Huizinga na příkladech z různých kulturních oblastí humanitních věd, obchodu a politiky zkoumá hru ve všech jejích rozmanitých podobách, jak souvisí s jazykem, právem, válkou, věděním, poezií, mýtem, filozofií, uměním a mnoha dalšími. Jak píše, civilizace je ve svých nejranějších fázích hrou. Nevychází ze hry jako dítě, které se odděluje od lůna matky: vzniká ve hře a jako hra a nikdy ji neopouští.
Počínaje Platónem sleduje Huizinga přínos člověka-hráče ve středověku, renesanci a raném novověku. S ohledem na naši dobu píše: V americké politice je hra) ještě zřetelnější. Dlouho předtím, než se systém dvou stran zredukoval na dva gigantické týmy, jejichž politické rozdíly jsou pro člověka zvenčí stěží rozeznatelné, se v Americe volební klání vyvinulo v jakýsi národní sport. Homo Ludens svým pozoruhodným historickým záběrem definuje hru pro další generace.
Fascinující vyprávění o člověku-hráči a přínosu hry pro civilizaci. Harper s.
Huizinga, spisovatel s bystrou a silnou inteligencí, kterému pomáhá velmi vzácný dar vyjadřování a výkladu, shromažďuje a interpretuje jeden z nejzákladnějších prvků lidské kultury: instinkt pro hru. Při četbě tohoto svazku člověk náhle zjistí, jak hluboce jsou výdobytky práva, vědy, chudoby, války, filozofie a umění živeny instinktem hry. Roger Caillois, editor časopisu Diogenes".
