Ekonomie neztraceného: (četba Simonida z Keosu s Paulem Celanem)

Recenze čtenářů

Kniha je hlubokým zkoumáním souvislostí mezi poezií a ekonomickými myšlenkami, zejména se zaměřením na díla Simonida a Celana z pohledu teorií Karla Marxe. Anne Carsonová svým jedinečným přístupem splétá témata odcizení, negace a vývoje jazyka a ukazuje svou vědeckou hloubku a básnickou citlivost. Hutný obsah a složitá témata však mohou být pro některé čtenáře výzvou.

⬤ Brilantní a pronikavé propojení poezie, ekonomie a filozofických myšlenek.
⬤ Poutavé zkoumání témat, jako je odcizení a negace.
⬤ Hluboké ponory do děl Simonida a Celana, které odhalují skryté významy.
⬤ Vynikající styl psaní, který je zároveň vědecký i poetický.
⬤ Bohaté osobní postřehy autora umocňují zážitek z četby.

⬤ Není to snadné čtení; hutný materiál může být pro někoho náročný.
⬤ Carsonovo používání ekonomických metafor nemusí rezonovat se všemi čtenáři.
⬤ Zmíněny některé neshody s autorčinými výklady, zejména pokud jde o její aplikaci Marxových teorií.

(na základě 6 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Economy of the Unlost: (reading Simonides of Keos with Paul Celan)

Obsah knihy:

Starořecký lyrický básník Simonides z Keosu byl prvním básníkem západní tradice, který bral peníze za básnickou tvorbu. Z tohoto výchozího bodu Anne Carsonová zahajuje poetické zkoumání myšlenky básnické ekonomie. Nabízí čtení některých Simonidových textů a srovnává je s texty moderního rumunského básníka Paula Celana, Žida a přeživšího holocaustu, jehož jazyková ekonomie je pověstná. Klade si otázky jako: Co se ztrácí, když se plýtvá slovy, a kdo profituje, když se slovy šetří? Carson odhaluje pozoruhodné společné rysy obou básníků.

Podle Carsona sdílejí Simonides a Celan podobnou mentalitu či postoj ke světu, jazyku a básníkově tvorbě. Ekonomie neztraceného začíná tím, že ukazuje, jak každý z obou básníků stojí ve stavu odcizení mezi dvěma světy. V Simonidově případě ekonomika daru v Řecku 5. století př. n. l. ustupovala ekonomice založené na penězích a zboží, zatímco Celanův život se rozprostíral mezi světem před holocaustem a světem po něm a on sám, píšící německy, se svému rodnému jazyku odcizil. Carson se dále zabývá různými aspekty technik, jimiž se oba básníci vyrovnávají s neviditelným prostřednictvím viditelného světa. Zaměření na žánr epitafu umožňuje nahlédnout, jakou výměnu si básníci představují mezi živými a mrtvými. Při hodnocení vlivu materiálního faktu nápisu na kámen na Simonidovu kompozici Carson naznačuje, že potřeba stručnosti ovlivnila exaktnost a jasnost Simonidova stylu, a navrhuje srovnání s Celanovým zájmem o negativní design v grafice: oba básníci, i když různými způsoby, používají druh negativní tvorby obrazu, kdy odřezávají vše nadbytečné. Srovnání obou básníků v této knize osvětluje jejich rozdíly - Simonidesovu zásadní víru v sílu slova, Celanovo konečné zoufalství - i jejich podobnosti.

Poskytuje živnou půdu pro virtuózní souhru Carsonové vzdělanosti a jejího básnického cítění.