Čtrnáctá noc

Původní název:

Twellfth Night

Obsah knihy:

Dvanáctá noc je považována za nejzábavnější Shakespearovu hru. Shoduje se na tom řada předních shakespearovských kritiků včetně Harolda Blooma.

Celý tón hry je dán tím, jak začíná. Hra začíná Orsinovou pýchou, kterou udržuje, jak jen to jde. Arogance je Orsinovou posedlostí.

Je závislý sám na sobě, přesto je to právě on, kdo se rozhodne Shakespearovi říci: "je-li hudba pokrmem lásky, hrajte dál" a začít hru.

Úvodní scéna se odehrává v královském sídle vévody Orsina, kde sedí jeho dvorní kurát a různí páni s hudebníky. Orsinova první promluva je nečekaná, protože možná záměrně nahlas vyjadřuje to, co se v reálném smyslu chystá udělat v případě Olivie.

Žádá, aby mu účinkující zahráli konkrétní hudbu, kterou předtím slyšel. Přemítá o myšlence lásky, která přede vším ostatním zůstává výjimečně sladká, avšak v přemíře začne znechucovat. Shakespeare přirovnává lásku k pocitu kadenční hudby a kvetoucím fialkám.

Pomalá hudba, kterou Orsino žádá, aby byla znovu hrána, se mu zanedlouho znechutí. Vůně, která se vynořuje z břehu fialek, je tak nová, přesto se zanedlouho stane vůní. Duše zbožňování je navíc zpočátku "rychlá a nová", avšak nakonec nevydrží svou schopnost, její intenzita začne pomalu klesat a kvalita se začne zhoršovat.

Orsino hovoří o snu, který se skrývá v lidské tvůrčí mysli, a o tom, jak nedůsledně se vyvíjí a předává dál. Nakonec vidíme, že Orsino si Olivie v žádném případě nevážil takovým způsobem, jakým za ni po celou dobu hry ručí.

Chvíli mu trvá, než se chopí Violy. V tomto absolutním výchozím bodě hry nám Shakespeare předkládá možnost lidské lásky a jejích klamů.