Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha se setkala se smíšenými ohlasy, přičemž někteří chválí její pronikavý obsah a poetické příspěvky týkající se Trumpova prezidentství, zatímco jiní ji kritizují kvůli údajné zaujatosti a problémům s fyzickou podobou produktu.
Klady:Mnozí recenzenti považují knihu za vynikající antologii, která představuje hlasy významných básníků a spisovatelů a nabízí přesvědčivou reflexi chaosu Trumpova prezidentství. Oceňují emocionální hloubku a pravdivost zprostředkovanou prostřednictvím poezie a esejů.
Zápory:Někteří čtenáři byli při příchodu zklamáni fyzickým stavem knihy, například rozmazanými obálkami. Kromě toho se objevily výtky týkající se zobrazení Trumpova prezidentství, přičemž někteří tvrdí, že kniha je neobjektivní a není věcná, přičemž se rozhodla zdůraznit vyprávění, s nímž nesouhlasí.
(na základě 4 hodnocení čtenářů)
Původní název:
What Saves Us: Poems of Empathy and Outrage in the Age of Trump
Obsah knihy:
Toto je antologie básní v době Trumpa - a mnohem víc než jen Trumpa. Jsou to básně, které buď ztělesňují, nebo vyjadřují pocit empatie či rozhořčení, a to jak před jeho zvolením, tak po něm, neboť právě empatie prezidentovi chybí a rozhořčení vyvolává.
Je zde mimořádná rozmanitost hlasů. Mezi devadesáti třemi představenými básníky jsou Elizabeth Alexanderová, Julia Alvarezová, Richard Blanco, Carolyn Forchová, Aracelis Girmayová, Donald Hall, Juan Felipe Herrera, Yusef Komunyakaa, Naomi Shihab Nye, Marge Piercyová, Robert Pinsky, Danez Smith, Patricia Smithová, Brian Turner, Ocean Vuong, Bruce Weigl a Eleanor Wilnerová. Hovoří o pronásledovaných a obětovaných přistěhovalcích. Jsou svědky násilí: policejní brutality vůči Afroameričanům, masové střelby ve škole nebo synagoze, zloby páchané na ženách všude na světě. Svědčí o chudobě: servírka přežívající v restauraci na zbytcích jídla, bitvy učitelky v útulku pro matky bez domova, lékař na pohotovosti naslouchající tlukotu srdce svých pacientů. Jsou tu hlasy pracujících v továrně i na poli. Jsou tu prorocké hlasy, které nás nabádají, abychom si představili svět, který po sobě zanecháme v troskách, pokud nebudeme mluvit a jednat.
Nejedná se však o pouhý soubor stížností. Básníci staví mosty. Jeden básník se na letišti ujme překladu z arabštiny, jiný se prochází městem a vidí svou přistěhovaleckou minulost v přistěhovalecké přítomnosti, další deklamuje hudební manifest po hurikánu, který zpustošil jeho ostrov, další evokuje pouliční demonstraci a křičí v extázi vzdoru. Básníci si berou zpět jazyk a vzdorují demagogickému rozkladu samotných slov. Tváří v tvář dehumanizaci prosazují naši společnou lidskost.
