Chlapec na pláži: Budování komunity prostřednictvím hry

Recenze čtenářů

Kniha představuje inspirativní zkoumání dětské hry z pohledu dětských příběhů a zdůrazňuje její význam pro učení a emocionální vývoj. Reflektuje zkušenosti dětí v různých vzdělávacích prostředích a vybízí pedagogy k uznání a podpoře významu hry v dětství.

⬤ Inspirativní vyprávění, které zdůrazňuje význam hry v dětském vývoji
⬤ dobře napsané a podněcující k zamyšlení
⬤ uvádí rozmanité příklady z různých škol
⬤ vybízí k hlubokému pochopení dětských perspektiv
⬤ pro pedagogy emotivní a vztahové.

⬤ Někteří čtenáři měli pocit, že ve srovnání s jinými autorovými díly postrádá hlubší analýzu zaměřenou na jednu skupinu žáků
⬤ rychlé čtení, které může v některých zanechat touhu po dalším obsahu
⬤ pro některé nadšence končí příliš brzy.

(na základě 8 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Boy on the Beach: Building Community Through Play

Obsah knihy:

Čtyřletý Eli si hraje sám na břehu a vymýšlí divadlo z písku a vody. Je stavitelem, hasičem, ochráncem a skautem, překonává vlny a zdolává příšery. Do hry vstupují Marianne a panenka, matka a dítě, které touží znovu definovat Eliho jako dobrého otce a hospodáře. Jejich oddělené vize se prolínají při hledání společného základu, na němž se vyjící vlci a motýlí sestry naučí chápat a potřebovat jeden druhého.

Co nám může bohatě vymyšlený, působivě přizpůsobivý svět fantazie těchto dětí říci o dětství, vývoji, výchově, a dokonce o životě samotném? Učitelka a spisovatelka Vivian Gussin Paleyová již padesát let zkoumá obrazotvornost, jazyk a pověsti malých dětí a klade jim otázky, které si kladou ony samy.

V knize Chlapec na pláži v tom pokračuje a proniká hlouběji do tajemství hry, když sleduje Eliho a Marianne v průběhu školkového roku a nachází další odpovědi a další otázky. Jak se jejich učitelce, paní Olsonové, daří ctít a využívat genialitu hry k vytvoření inkluzivního společenství, v němž se mají kluci a holky rádi a naslouchají si navzájem? Proč si je Paleyina kolegyně učitelka Jü-čching na Tchaj-wanu jistá, že její děti předstírají, že jsou koťata, aby se staly pro skupinu nepostradatelnými? A proč učitelé v Londýně považují hraní rolí svých dětí za přirozený konec osamělosti ve školní komunitě?

Kniha Chlapec na pláži, bohatá na slova samotných dětí a učitelů, je klasickým příkladem Paleyho, moudrým a provokativním oceněním významu hry a neutuchající zvědavosti ohledně povahy dětství a představivosti.