Čekání na Godota - tragikomedie o dvou dějstvích

Recenze čtenářů

V recenzích se objevují různé názory na hru „Čekání na Godota“ a její různá zpracování, přičemž někteří vyzdvihují hloubku a působivost hry, zatímco jiní vyjadřují zklamání z konkrétních vydání nebo verzí. Mnozí považují hru za hlubokou a nadčasovou, zatímco někteří měli problémy s kvalitou nebo obsahem vydání, která obdrželi.

⬤ Hra je považována za mistrovské dílo a má hluboký dopad na diváky.
⬤ Silné herecké výkony a pochopení témat hry v některých inscenacích.
⬤ Nahrávka oživuje hru díky vynikajícímu ztvárnění postav.
⬤ Hra je považována za inspirativní a má různé významy v různých životních obdobích.
⬤ Recenze poukazují na dobrý stav některých vydání.

⬤ Mnohá vydání neobsahují celý text hry, což vede ke zklamání.
⬤ Některé inscenace a nahrávky jsou kritizovány za zastaralost nebo nízkou kvalitu.
⬤ Nesprávné popisy obsahu knihy způsobují zmatek.
⬤ Problémy týkající se stavu obdržených produktů, například písmo v knihách nebo chybějící obsah.
⬤ Nespokojenost týkající se zákaznického servisu, zejména pokud jde o vrácení peněz a kvalitu zboží.

(na základě 140 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Waiting for Godot - A Tragicomedy in Two Acts

Obsah knihy:

Hra s podtitulem „tragikomedie o dvou dějstvích“, kterou irský kritik Vivien Mercier označil za hru, v níž se „dvakrát nic nestane“, byla poprvé uvedena v pařížském Théâtre de Babylone v roce 1953. Do angličtiny ji přeložil Samuel Beckett a Čekání na Godota mělo premiéru v londýnském Arts Theatre v roce 1955.

„Jděte se podívat na Čekání na Godota. V nejhorším případě objevíte kuriozitu, čtyřlístek, černý tulipán, v nejlepším něco, co se vám bezpečně usadí v koutku mysli, dokud budete žít. Harold Hobson, 7. srpna 1955

„Řekl jsem mu, že kdybych tím Godotem myslel Boha, řekl bych Bůh, a ne Godot. Zdálo se, že ho to velmi zklamalo. Samuel Beckett, 1955